Autogramiádu Emila Hakla ve stánku nakladatelství Argo jsem si nemohla nechat ujít. Honza Beneš alias Emil Hakl je můj oblíbenec. Má šedomodré oči, příjemný hlas a moc hezky například psal o Žižkově, Letné a o rodičích a dětech a nově o pravidlech směšného chování. Dnes také byla autogramiáda Olgy Tokarczukové. Olga se narodila v roce 1962, nosí barevné dredy a ještě jsem ji nečetla, jen jsem ji včera zahlédla na rautu. Podepsala mi Běguny i Pravěk.
Na stánku nakladatelství Olympia podepisoval Zdeněk Šmíd. Přihlásila jsem se mu tam jako jeho recenzentka z Knižních novinek, které se velmi líbí jeho knížky, nafasovala další hromadu recenzních výtisků i s věnováním a nádavkem se mi ještě podepsali ilustrátoři jeho děl - Markéta Vydrová a Miroslav Slejška.
Lenka Civade, která napsala knížku o koupi domu v Provenci, jeho opravě etc., se mi podepsala na stánku nakladatelství Lidových novin. Protože jsem tam byla jediná, měla jsem šanci si s paní Lenkou i trochu popovídat. Ve Francii studovala, pak se vdala a pak s manželem taky koupila onu ruinu, kterou opravili. Jenže jak mi řekla, už ji prodali, protože nejhezčí na tom bylo právě ji opravovat, ten proces. Kromě oprav domů pak také maluje, protože se z ekonomie vrhla na umění, které dodatečně ve Francii vystudovala na Beaux Arts, a možná bude v Čechách i výstava. Paní Lenka má jinak na předsádce i mailovou adresu, a že bude ráda, když napíšu jak se mi to líbilo. Líbí se mi to už předem. Konečně na jihu také nějaká Češka, řekla jsem paní Lence Civade.
Pak se podepisovalo ještě mnoho lidí, ale mým posledním kandidátem byl Zdeněk Viktor, který sepsal své zážitky z erasmáckého pobytu v Paříži. Zase u něj nikdo nebyl, takže jsme se mohla vyptávat. Zajímalo mě, na co dostal Fulbrightovo stipendium do USA, o kterém se píše na předsádce jeho knížky. Tak prý na práci o Oliveru Stoneovi (studoval filmovou vědu). A taky mi řekl, že jeho manželka se jmenuje také Soňa. Ovšem s i, takže Sonia. Je to prý Bulharka.
Pak byl večer. Posledním programem u nás v dílně v rámci kampaně "Rosteme s knihou" byli Lichožrouti výtvarnice Galiny Miklínové. Tvořili se ze zbylých nesežraných ponožek. tedy z ponožek, které zbyly po lichožroutech. Ti se totiž živí lichými ponožkami a sami vypadají jako ponožky. Jen mají oči z knoflíků a nohy omotané drátky.
