Na světě jsou dvě krajiny oblíbenější než jiné – jednou z nich je francouzská Provence a druhou italské Toskánsko. Každá má své bardy, opěvovatele a propagátory a nemusí to být nutně místní rodáci. V Provenci je jím totiž anglický spisovatel Peter Mayle, Toskánsko si zase přivlastnila americká básnířka a profesorka tvůrčího psaní Frances Mayesová. Ta do oblíbeného Toskánska jezdívala čtyři léta, než v ní uzrálo rozhodnutí pořídit si v kraji něco svého. S koupí domu pak přišel úplně jiný vztah. Zakoupená venkovská usedlost také mimo jiné obohatila její autorský rejstřík, protože díky ní začala kromě poezie také zaznamenávat své každodenní zážitky a příhody spojené nejen s domem ale i s poznáváním kraje, kultury a kuchyně a odtud už byl jen kousek k nápadu vydat je knižně.Že je taková oprava domu a poznávání kraje činnost nekonečná, dokládá fakt, že nezůstalo u knihy jediné. První díl nazvaný Pod toskánským sluncem (Paseka 2008 - v anglickém originále kniha vyšla poprvé v roce 1997) tak doplnila nedávno další kniha nazvaná La Bella Toscana (Paseka), který volně navazuje na předcházející příhody.
V první knize, jejímž zdrojem byl tlustý sešit s poznámkami, Frances Mayesová popisuje jak v roce 1990 zakoupili spolu s manželem zchátralý dům, se zanedbaným olivovým hájem a rozpadající se terasou, poblíž malebného městečka Cortony a pustili se postupně do jeho oprav.
V druhé knize, která v originále poprvé vyšla už v roce 1999 se italský život rozvíjí se stejným nadšením a stejným způsobem, jako započal. Dům stále potřebuje pozornost a péči; a nyní také zahrada, kde se americká vysokoškolská profesorka věnuje pěstování květin a zeleniny. Stejně tak jako poznávání dalších míst a měst, přičemž se svými objevy s neskrývanou radostí seznamuje také čtenáře (např. s výletem na Sicíliii nebo do Benátek).
Ve druhé knize se tak spolužití a vztah s italskou krajinou, domem, lidmi, chutěmi a vůněmi jen prohlubuje. Mayesová totiž nezastírá, že jedním z velkých zdrojů nadšení je toskánská (resp. italská) kuchyně. Ta je voňavá, plná bylinek, olivového oleje přičemž ji fascinuje zjištění, že velkou část ingrediencí potřebných k vaření si Toskánec jednoduše najde sám ve volné přírodě.
„Navečer vídám všude podél cesty ženy, v ruce hůl a igelitovou tašku, jak sbírají divoký chřest a planě rostoucí hořké byliny a trávy, kterým se tady říká mescolanza neboli směsice, z nichž pak večer připravují salát, insalata mista. Patří do něj tarassaco, pampeliška, několik druhů čekanky, brutnák, barba di frate, mnišské vousy – a spousta dalších bylin. A co ještě jim nadouvá tašky? Proč se každou chvíli zastaví, upřeně zkoumají půdu pod nohama a dloubají do ní hůlkou? Pak se sehnou a něco vyhrabou nebo uříznou kapesním nožíkem – pár kořínků, hrst lístků, plodnici houby – a jdou zase dál. Viděli jsme i městsky oblečené lidi, jak zastaví auto, vyběhnou po svahu, a když po chvíli seběhnou zpátky, třímají v ruce kytičku máty nebo fenyklu pod pečínku nebo mávají nějakou léčivou rostlinou, které se ještě z kořínků drolí hlína. (…) Pampelišky, vodnice, a nejrůznější další kořínky a oddenky mají na jaře zelenou. Dokonce i ty nenáviděné bodláky, se kterými celé léto na svažitých terasách bojujeme, chutnají skvěle, když je vyrýpneme ještě dřív, než se úplně rozvinou první listy, lehce povaříme a zamícháme do rizota nebo těstovin posypaných praženými piniovými semínky.“
Čtenář si na základě autorčiných postřehů a nadšení může na oplátku představit, jak jiný a přesně opačný je asi takový život v Americe. Vrací-li se totiž Frances Mayesová do Evropy, vrací se ke starým dobrým kořenům. K vlastní zahradě, k doma připravovanému jídlu, k lidským měřítkům života a k věcem vytvořených lidmi. K ručně vyšívanému povlečení, k ručně točené keramice, k zahradě plné zeleniny a květin, a také k chůzi – do Cortony (která za popularizaci města odměnila autorku čestným občanstvím) totiž Frances chodívá ze svého domu pěšky…A to vše popsáno sice střízlivě, ale s pořádnou dávkou poezie, přesně tak, jak lze vlastně od básnířky očekávat.
Zbývá dodat, že na motivy knihy Pod toskánským sluncem mmj. vznikl v roce 2004 úspěšný stejnojmenný film.
/Jednou z dalších knih Frances Mayesové je kniha a CD Bringing Tuscany Home, což bych přeložila jako Udělejte si Toskánsko doma. Uvedenou knihu zatím nemám, ale snad v dohledné době doma už bude. Pak se pokusím napsat, jak si ono Toskánsko udělat doma v Čechách..../