Nevím, kdy začínají vánoce jinde, ale u nás v Bullerbynu začínají vánoce ten den, kdy se pečou perníčky. To je u nás skoro tak veselo jako o Štědrém večeru. Lasse, Bosse a já dostaneme každý veliký kus perníkového těsta a z něho si smíme upéci , co kdo chceme. Druhý den po pečení perníčků jsme taky měli zábavu, protože to jsme jeli do lesa řezat vánoční stromky. Když řežeme vánoční stromky, jsou s námi všichni tatínkové z Bullerbynu a všechny děti samozřejmě taky. Maminky musí zůstat doma a vařit, chudinky! Vzali jsme si naše velké mlékařské saně, na kterých vozíme mléko z Bullerbynu. Lasse a Bosse a já a Britta a Anna a Olle jsme se směli na nich vézt. Můj tatínek šel vedle a kočíroval a Ollův tatínek a Brittin a Annnin tatínek šli za saněmi a smáli se a povídali si. My na saních jsme se taky smáli a povídali si.
Sněhu bylo v lese tolik, že jsme ho museli ze smrčků střásat, abychom se mohli podívat, jestli jsou hezké, nebo ne. Uřízli jsme tři velké hezké smrčky, jeden pro Norrgården, jeden pro Mellangården a jeden pro Sörgården. A potom jsme uřízli jeden malý, malinký smrček do pokoje k dědečkovi, a ještě jeden malý smrček, který jsme chtěli dát Kristin z Lövnäsu.
Večer před Štědrým dnem jsem byla moc mrzutá, protože se mi zdálo, že maminka a Agda nebudou se vším včas hotovy. V kuchyni to vypadalo tak nepříjemně a nepořádně. Trochu jsem si kvůli tomu zabrečela, než jsme šla spát.
Na Štědrý den ráno jsme se vzbudila časně a hned jsem běžela dolů do kuchyně jen tak v noční košili a – jejej, jak tam bylo krásně! Na podlaze byly nataženy nové koberce, utkané z barevných hadříků, na železné tyči u plotny byl navinutý červený a zelený a bílý krepový papír, velký rozkládací stůl byl pokryt vánočním ubrusem a všechny měděné mísy byly nově vyleštěny. Měla jsem takovou radost, že jsme musela maminku obejmout.
Na Štědrý den dopoledne chodíme my děti z Bullerbynu vždycky ke Kristin do Lövnäsu s košíkem plným dobrot, které připravily naše maminky. Dřív ale jdeme vždycky k dědečkovi, myslím tím Annina a Brittina dědečka, a popřejeme mu pěkné vánoce a díváme se, jak Britta a Anna strojí jeho malý stromeček. Taky při tom trošku pomáháme, ačkoliv Britta a Anna to nejradši dělají samy. Dědeček už nevidí, co věšíme na stromeček, protože je skoro slepý. Ale my mu o tom všem povídáme a on pak říká, že to v duchu všechno jasně vidí. Když jsme šli ke Kristin do Lövnäsu, bylo venku moc krásně. Bylo to přesně tak, jak to má na Štědrý den být. K domku Kristin vede tak úzká cestička, že jsme ji pro samý sníh skoro neviděli. Lasse nesl košík a Bosse a Olle smrček. Britta a Anna a já jsme nenesly nic. Ach, ta byla překvapená, Kristin, když jsme k ní přišli! Ona to určitě jen tak dělala, že je překvapená, protože přece ví, že k ní chodíme každý rok.
Když jsme přišli domů, strojili jsme Lasse a Bosse a já náš stromeček. Tatínek nám taky pomáhal. Měli jsme na půdě červená jablíčka, která jsme si šetřili na stromeček, a pak taky perníčky, které jsme si sami upekli. A do košíčků, které jsme si udělali u dědečka, jsme dali rozinky a oříšky. A andělíčky z vaty, které kdysi mívala na stromečku maminka, když byla malá, ty jsme taky rozvěsili. A pak jsme nakonec přidali ještě spoustu vlaječek a svíček a karamel. Ach, to byl krásný stromeček, když byl hotový! Pomalu byl čas k obědu. Snědli jsme podle vánočního zvyku chleba namočený v omáčce a potom už nezbývalo nic jiného než čekat.
Když se setmělo, byl konečně čas zajít s našimi vánočními dárky na Norrgården a Sörgården. To se nemůže dělat když je světlo, protože pak to není tak napínavé. Lasse a Bosse a já jsme si nasadili červené skřítkovské čapky a Lasse si vzal samozřejmě i skřítkovskou masku, kterou potřeboval, aby mohl večer dělat vánočního skřítka a rozdělovat nadílku. Potom jsme vzali zabalené dárky a vyklouzli jsme do tmy. Na nebi byla spousta hvězd. Když jsem se podívala k lesu, který se před námi černal, pomyslela jsem si, že tam snad přece jen žije opravdivý skřítek, který co nejdřív vyjde ven a potáhne na saních hromadu vánočních dárků. Skoro jsme si přála, aby to tak bylo.
Nakonec byl přece jen večer a my jsme začali večeřet u rozkládacího stolu v kuchyni. Na stole byly svíčky a ohromná spousta jídel, ale já jsem jedla skoro jen šunku. A pak samozřejmě kaši s mlékem. To abych v ní našla mandli. Ale nenašla jsme ji. Potom jsme se usadili ve velkém pokoji. Stromek byl rozsvícen a na stole hořely také svíčky. Měla jsem husí kůži, já ji mám vždycky, když se děje něco tak hezkého a napínavého. Tatínek nám chvíli předčítal a já jsem přednesla hrozně krásnou básničku. A když jsme potom my ostatní zpívali „Když na Štědrý den svítá“, vytratil se Lasse ven a za chvilku přišel zpátky ustrojen za skřítka s velkým pytlem na zádech.
Dárků jsme dostali všichni stejně. Já dostala novou novou pannu a tři knížky a zábavnou hru a látku na šaty a rukavice a ještě všechno možné. Dostala jsem patnáct dárků. Sama jsme vyšila mamince šátek křížkovým stehem. Měla z něj velkou radost. Tatínkovi jsem koupila kalendář. Měl taky radost. Jsem ráda, když lidé mají radost z mých dárků. Je to stejně milé, jako když dostáváme dárky sami. Lassovi a Bossovi jsem dala cínové vojáčky. Potom jsme tančili okolo stromku, a to k nám přišli všichni z Norrgårdenu i Sörgårdenu a přidali se. Dědeček přišel taky, ačkoliv nemohl tančit.
Před spaním jsem si položila všechny své dárky na stůl u postele, abych je uviděla hned, jak se probudím. Je to báječné, když jsou vánoce. A je to vlastně škoda, že nejsou častěji.
Sněhu bylo v lese tolik, že jsme ho museli ze smrčků střásat, abychom se mohli podívat, jestli jsou hezké, nebo ne. Uřízli jsme tři velké hezké smrčky, jeden pro Norrgården, jeden pro Mellangården a jeden pro Sörgården. A potom jsme uřízli jeden malý, malinký smrček do pokoje k dědečkovi, a ještě jeden malý smrček, který jsme chtěli dát Kristin z Lövnäsu.
Večer před Štědrým dnem jsem byla moc mrzutá, protože se mi zdálo, že maminka a Agda nebudou se vším včas hotovy. V kuchyni to vypadalo tak nepříjemně a nepořádně. Trochu jsem si kvůli tomu zabrečela, než jsme šla spát.
Na Štědrý den ráno jsme se vzbudila časně a hned jsem běžela dolů do kuchyně jen tak v noční košili a – jejej, jak tam bylo krásně! Na podlaze byly nataženy nové koberce, utkané z barevných hadříků, na železné tyči u plotny byl navinutý červený a zelený a bílý krepový papír, velký rozkládací stůl byl pokryt vánočním ubrusem a všechny měděné mísy byly nově vyleštěny. Měla jsem takovou radost, že jsme musela maminku obejmout.
Na Štědrý den dopoledne chodíme my děti z Bullerbynu vždycky ke Kristin do Lövnäsu s košíkem plným dobrot, které připravily naše maminky. Dřív ale jdeme vždycky k dědečkovi, myslím tím Annina a Brittina dědečka, a popřejeme mu pěkné vánoce a díváme se, jak Britta a Anna strojí jeho malý stromeček. Taky při tom trošku pomáháme, ačkoliv Britta a Anna to nejradši dělají samy. Dědeček už nevidí, co věšíme na stromeček, protože je skoro slepý. Ale my mu o tom všem povídáme a on pak říká, že to v duchu všechno jasně vidí. Když jsme šli ke Kristin do Lövnäsu, bylo venku moc krásně. Bylo to přesně tak, jak to má na Štědrý den být. K domku Kristin vede tak úzká cestička, že jsme ji pro samý sníh skoro neviděli. Lasse nesl košík a Bosse a Olle smrček. Britta a Anna a já jsme nenesly nic. Ach, ta byla překvapená, Kristin, když jsme k ní přišli! Ona to určitě jen tak dělala, že je překvapená, protože přece ví, že k ní chodíme každý rok.
Když jsme přišli domů, strojili jsme Lasse a Bosse a já náš stromeček. Tatínek nám taky pomáhal. Měli jsme na půdě červená jablíčka, která jsme si šetřili na stromeček, a pak taky perníčky, které jsme si sami upekli. A do košíčků, které jsme si udělali u dědečka, jsme dali rozinky a oříšky. A andělíčky z vaty, které kdysi mívala na stromečku maminka, když byla malá, ty jsme taky rozvěsili. A pak jsme nakonec přidali ještě spoustu vlaječek a svíček a karamel. Ach, to byl krásný stromeček, když byl hotový! Pomalu byl čas k obědu. Snědli jsme podle vánočního zvyku chleba namočený v omáčce a potom už nezbývalo nic jiného než čekat.
Když se setmělo, byl konečně čas zajít s našimi vánočními dárky na Norrgården a Sörgården. To se nemůže dělat když je světlo, protože pak to není tak napínavé. Lasse a Bosse a já jsme si nasadili červené skřítkovské čapky a Lasse si vzal samozřejmě i skřítkovskou masku, kterou potřeboval, aby mohl večer dělat vánočního skřítka a rozdělovat nadílku. Potom jsme vzali zabalené dárky a vyklouzli jsme do tmy. Na nebi byla spousta hvězd. Když jsem se podívala k lesu, který se před námi černal, pomyslela jsem si, že tam snad přece jen žije opravdivý skřítek, který co nejdřív vyjde ven a potáhne na saních hromadu vánočních dárků. Skoro jsme si přála, aby to tak bylo.
Nakonec byl přece jen večer a my jsme začali večeřet u rozkládacího stolu v kuchyni. Na stole byly svíčky a ohromná spousta jídel, ale já jsem jedla skoro jen šunku. A pak samozřejmě kaši s mlékem. To abych v ní našla mandli. Ale nenašla jsme ji. Potom jsme se usadili ve velkém pokoji. Stromek byl rozsvícen a na stole hořely také svíčky. Měla jsem husí kůži, já ji mám vždycky, když se děje něco tak hezkého a napínavého. Tatínek nám chvíli předčítal a já jsem přednesla hrozně krásnou básničku. A když jsme potom my ostatní zpívali „Když na Štědrý den svítá“, vytratil se Lasse ven a za chvilku přišel zpátky ustrojen za skřítka s velkým pytlem na zádech.
Dárků jsme dostali všichni stejně. Já dostala novou novou pannu a tři knížky a zábavnou hru a látku na šaty a rukavice a ještě všechno možné. Dostala jsem patnáct dárků. Sama jsme vyšila mamince šátek křížkovým stehem. Měla z něj velkou radost. Tatínkovi jsem koupila kalendář. Měl taky radost. Jsem ráda, když lidé mají radost z mých dárků. Je to stejně milé, jako když dostáváme dárky sami. Lassovi a Bossovi jsem dala cínové vojáčky. Potom jsme tančili okolo stromku, a to k nám přišli všichni z Norrgårdenu i Sörgårdenu a přidali se. Dědeček přišel taky, ačkoliv nemohl tančit.
Před spaním jsem si položila všechny své dárky na stůl u postele, abych je uviděla hned, jak se probudím. Je to báječné, když jsou vánoce. A je to vlastně škoda, že nejsou častěji.
/úryvek z knížky Děti z Bullerbynu, SNDK 1968/
