Svatá Lucie je svatá jak pro katolickou tak pro pravoslavnou církev, uctívá ji jak církev pravoslavná, tak anglikánská i luteránská a samozřejmě římskokatolická.
O svátku svaté Lucie se traduje, že "Lucie noci upije a dne nepřidá". Původně, podle juliánského kalendáře to byla pravda, protože tento den nastával zimní slunovrat - noc se začala krátit a den prodlužovat. Jenže přijetím kalendáře gregoriánského se vše posunulo o 8-10 dnů a tudíž není vlastně již toto pořekadlo pravdivé, neboť svatá Lucie se neslaví 21. prosince, jak by to v přepočtu vycházelo, ale ve starém datu 13. prosince, tedy o 8 dní dříve. Proto je i v lidových zvycích trochu chyba. Především ve zvyku obchůzek Lucek na kontrolu, mají-li hospodyně již uklizeno na svátky.
Jméno Lucie
Lucie je ženské jméno, pocházející z latinského "lux" = světlo, význam tohoto slova je světlá, zářící. Mužskou podobou tohoto jména je Lucián a Lucius.
Legenda o svaté Lucii
Svatá Lucie je oslavována zhruba od 5. století. Její život je doložen, neboť se našel její hrob v Luciině katakombě v Syrakusách, ale legenda byla pravděpodobně stvořena podle pověstí o jiných svatých jako Agáta, Cecílie atd. Lucie byla za vlády potlačovatele křesťanství císaře Diokleciána zabita pro svou víru. O svaté Lucii píše také Tomáš Akvinský. Pro křesťany je Lucie bílá násilně usmrcená světice. Uctívá ji především Itálie a mnoho poutníků se k ní obrací o uzdravení očí, protože jméno Lucie je odvozeno od latinského výrazu pro světlo.
Lucie pocházela z bohaté rodiny, narodila se roku 286 v Syrakusách, kde prožila celý svůj život. Od dětství byla tajnou křesťankou a tajně se zaslíbila bohu - složila slib věčné čistoty. Když jí matka chtěla vdát za pohana, uprosila ji na odklad svatby. Matka se v této době roznemohla a Lucie ji přesvědčila, aby se vydala do Catanie ke hrobu svaté Agáty. Matka se zde zázrakem uzdravila a za to, že ji dívka tak dobře poradila, slíbila jí splnit jakékoli přání. Lucie se vyprosila zrušení svatby. Matka svolila, avšak uražený mladík udal dívku místodržícímu císaře Diokleciána, který nechal Lucii velmi krutě mučit, až ji nechal usmrtit dýkou v hrdle nebo setnout. Zde se legendy rozcházejí.
Podle jiné pověsti mladíkovi, který si jí chtěl vzít a jenž si zamiloval její krásu, především její oči, poslala své oči, které si předtím vydloubla. Mladík byl uražený a dal ji mučit, až jí nakonec podříznul sám hrdlo.
O svátku svaté Lucie se traduje, že "Lucie noci upije a dne nepřidá". Původně, podle juliánského kalendáře to byla pravda, protože tento den nastával zimní slunovrat - noc se začala krátit a den prodlužovat. Jenže přijetím kalendáře gregoriánského se vše posunulo o 8-10 dnů a tudíž není vlastně již toto pořekadlo pravdivé, neboť svatá Lucie se neslaví 21. prosince, jak by to v přepočtu vycházelo, ale ve starém datu 13. prosince, tedy o 8 dní dříve. Proto je i v lidových zvycích trochu chyba. Především ve zvyku obchůzek Lucek na kontrolu, mají-li hospodyně již uklizeno na svátky.
Jméno Lucie
Lucie je ženské jméno, pocházející z latinského "lux" = světlo, význam tohoto slova je světlá, zářící. Mužskou podobou tohoto jména je Lucián a Lucius.
Legenda o svaté Lucii
Svatá Lucie je oslavována zhruba od 5. století. Její život je doložen, neboť se našel její hrob v Luciině katakombě v Syrakusách, ale legenda byla pravděpodobně stvořena podle pověstí o jiných svatých jako Agáta, Cecílie atd. Lucie byla za vlády potlačovatele křesťanství císaře Diokleciána zabita pro svou víru. O svaté Lucii píše také Tomáš Akvinský. Pro křesťany je Lucie bílá násilně usmrcená světice. Uctívá ji především Itálie a mnoho poutníků se k ní obrací o uzdravení očí, protože jméno Lucie je odvozeno od latinského výrazu pro světlo.
Lucie pocházela z bohaté rodiny, narodila se roku 286 v Syrakusách, kde prožila celý svůj život. Od dětství byla tajnou křesťankou a tajně se zaslíbila bohu - složila slib věčné čistoty. Když jí matka chtěla vdát za pohana, uprosila ji na odklad svatby. Matka se v této době roznemohla a Lucie ji přesvědčila, aby se vydala do Catanie ke hrobu svaté Agáty. Matka se zde zázrakem uzdravila a za to, že ji dívka tak dobře poradila, slíbila jí splnit jakékoli přání. Lucie se vyprosila zrušení svatby. Matka svolila, avšak uražený mladík udal dívku místodržícímu císaře Diokleciána, který nechal Lucii velmi krutě mučit, až ji nechal usmrtit dýkou v hrdle nebo setnout. Zde se legendy rozcházejí.
Podle jiné pověsti mladíkovi, který si jí chtěl vzít a jenž si zamiloval její krásu, především její oči, poslala své oči, které si předtím vydloubla. Mladík byl uražený a dal ji mučit, až jí nakonec podříznul sám hrdlo.
Jiná legenda tvrdí, že nebyla tak krutě mučena, ovšem protože odmítla obětovat pohanským bohům a vzdát se víry, měla být odvezena do nevěstince povozem s volským zápřahem (to byla tehdy velká ostuda). Jenže když dívka usedla na vůz, nemohli s ním hnout. Ani lidé, ani koně. Rozezlený kat jí podříznul hrdlo.
Lucie byla usmrcena ať tak či tak 13. prosince. Nad jejím hrobem postavili kostel. Kosterní ostatky jsou uloženy v Benátkách, ale nárok si na ně činí Syrakusy i francouzský Metz.
Ve chvíli, kdy dívka umírala, vyřkla proroctví, že pronásledování křesťanů brzy skončí. A měla pravdu. Roku 313 povolil křesťanství římský císař Konstantin. Památka svaté Lucie je uctívána především v Itálii, kde se konají každoročně slavnosti s průvody nebo procesím se zapálenými světly.
Patronka
Lucie je především symbolem čistoty a patří k nejuznávanějším světicím, je patronkou velkého množství profesí a řemesel. Např. Kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožiřů, kočích, písařů, notářů, poduškářů, pedelů i vrátných. V Anglii je patronkou advokátů, podomních obchodníků, spisovatelů a služek. Lidé se k ní modlili proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcích, krvácením a úplavici. Je ochránkyní dětí a slepců.
Zobrazení
Na obrazech bývá co panna v bílém dlouhém rouchu - znaku čistoty a atributem jí bývá meč či dýka jako zbraně jejího usmrcení, také různá světla (svíčka, svítilna, pochodeň, olejová lampa), dvojitý kříž či palma - znaky víry a vítězství nebo vůl - zvíře, kterým ji potupně vezli do nevěstince. Objevuje se také s podnosem v ruce se svými uřezanými ňadry (např. v pražské Loretě) nebo miskou se svýma očima, jež odeslala svému ženichovi. Jako světice s jehlicí, na níž jsou napíchnuty její oči, byla zobrazována jako panna uzdravující oči.
Svatá Lucie jako svátek prostého lidu
Svátek svaté Lucie patřil především dívkám a ženám, které měly zakázáno předení, draní, praví a tkaní. Mimoto se k tomuto dni vztahuje mnoho magie a pověr. Lidové tradice týkající se Lucie vznikly kolem 15-16. století, některé ještě dříve. To nám dokazuje právě přechod mezi juliánským a gregoriánským kalendářem. Zvyky až po přechodu kalendářů jsou lehce rozpoznatelné. Např. podle 12 dnů mezi svátkem Lucie a Štědrým dnem se věští počasí příštího roku po měsících. Ovšem zvyky o úklidu a o známém rčení Lucie noci upije, patří do doby před gregoriánských kalendářem. Podle našich počtů by se tedy Lucie měla slavit až 21. prosince, čemuž by tyto dvě zmíněné tradice odpovídaly, neboť na tento den připadá podle nového kalendáře zimní slunovrat.
Lucky
Tam, kde s Luckou průvod masek, bývá veselo. V domech provádějí nezbednosti a hráli divadelní hry o Lucii. V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek. Pět bíle oděných a poslední měla oděv kněze. Každá nesla jiné náčiní. První měla mimino, druhá hadr a "rejžák", třetí metlu čtvrtá košík s pamlsky, pátá malířskou štětku a šestá byl kněz. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení. Časem se maskou Lucie bavily spíše dívky a chodívaly ve skupinkách. V některých oblastech se tyto obchůzky dochovaly dodnes.
Stávalo se, že bylo zvykem pozměnit roli Lucky. Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. To bude asi dáno tím, že i přesto, že uběhlo pár staletí a máme rovnoprávnost, jsou veškeré přípravy na svátky z valné části prací žen, přičemž muži tuto práci odmítají s tím, že není třeba uklízet, neboť se vše opět rozháže a umaže.
Veselejší variantou Lucie, byla tradice Lucie jako hrbaté ženy s maskou na obličeji a vařečkou v ruce na škádlení mládeže. Na Přerovsku byly Lucky převlečení mládenci a to skýtalo velkou zábavu.
Zákazy
Na tento den se musely zrušit veškeré práce jako předení, tkaní, atd. Lucie je zde považována za patronku přadlen a švadlen, ale také trestá neposlušnost. Tkala-li některá hospodyně v tento den, Lucie jej potrestala. Každé nehodné ženě dala velký koš s přadeny, jež měla za svůj prohřešek opříst přízí.
Jiná pověst praví o lakotné selce, která neuposlechla zákaz a předla. Najednou zaburácel hrom a komínem spal do světnice koš prázdných vřeten. Přadlena věděla, že je musí omotat předivem, aby nebyla potrestána. Na každé vřeteno navinula jen symbolické množství příze. Zaburácelo podruhé, zjevila se Lucie, a když viděla chytré řešení selky, odpustila jí trest a koš si odnesla.
Lucie kontrolující právě předení a podobné práce nosila dlouhý dřevěný nůž, aby jím mohla rozdělané předení rozcuchat. Pokud zastihla ženu při draní, rozfoukala všechno peří, při předení sebrala jí přadeno.
Nůž na děti
Podle nejstarší dochované zprávy o obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky "trestaly " děti. Nosily u sebe dlouhý nůž a strašily děti, že jim rozpářou břicho a naplní jim ho kroupami, pokud se nepostí na advent.
Klapy klap
V jižních Čechách byl trochu odlišný zvyk. Lucky chodily zabalené v bílých plachtách, měly ptačí masku na obličej a na ní klapající zoban. Jinde měly jen pomoučený obličej a klapačku v ruce.
Lucie - a úklid
Lucie je považována za symbol čistoty a podle juliánského kalendáře je to dobré datum na vánoční úklid - 21. 12. Lucie, která chodila kontrolovat, zda má hospodyně uklizeno, nosila s sebou peroutku nebo koště a ve staveních vymetala pavučiny.
Knedlíkový Lutzl
Nechodí jen Lucie, u nás chodívá ještě Lutzl - knedlíkový Lutzl a to v oblastech Šumavy, kde dříve pobývali Němci. Jeho úkolem bylo prohledat všechny mísy a jiné, jestli nezůstaly od oběda knedlíky, jež byly pro tento den tradičním jídlem. Lutzl nosil u sebe dlouhý velký nůž. Ovšem stávalo se mu, že za velkého smíchu byl venku vyplácen a odmaskován.
Perchta
Místo Lucie chodívala v některých krajích jižních Čech také Perchta, nebo jinak Peruchta. Byla strašidelnější než Lucie. Byla spojována s paní Perchtou z Rožmberka (žila v letech 1429-1476), ovšem ve skutečnosti neměly nic společného. Perchta byla bíle oděná s červenou zvířecí maskou se zuby a dlouhým jazykem. Měla nůž na zlobivé děti, škopek na krev a koudel. Obcházela stavení v předvečer svaté Lucie, ale také na Štědrý den. Na slánsku chodila v obráceném kožichu, na hlavě měla králičí kůži. V jedné ruce měla nůž, ve druhé škopek.
Tradice Lucie v Českých zemích
Český lid považoval Lucii za ochránkyni proti čarodějnicím a jejich rejdům. Věřilo se, že tento den se čarodějnice scházejí a páchají škody křesťanům. Prý se scházely na Radhošti.
Pověry
- věřilo se, že když dá hospodyně každý den stranou kousek těsta s kořením, nebudou nad nimi mít čarodějnice moc
- na Slezsku se každý den odložilo stranou jedno poleno a pak se ze všech udělal oheň, který měl zabránit zlým mocem uškodit hospodářství i ledem v něm.
- když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.
V tomto případě se věřilo, že Lucie je žena neforemné postavy, bíle oděná. Chodila v předvečer svaté Lucie i na Štědrý den.
Jiné svaté Lucie
Santa Lucia - Svatá Lucie - ostrov
Jde o ostrovní stát vulkanického původu v Karibském moři v souostroví Malé Antily. Vládne zde britská královna pomocí generálního guvernéra. Ostrov je členem Commonwealthu
Jezero svaté Lucie
Anglicky Lake St. Lucia, afrikánsky St. Lucia Meer.
Jde o největší africké jezero v provincii KwaZulu - Natal v Jihoafrické republice u pobřeží Indického oceánu, 275 km severně od Durbanu. Jeho rozloha je 360 km čtverečních (délka 60 km, šířka 20 km, hloubka 1-3m) Jezero je součástí národního parku Greater St. Lucia Wetland Park.
/Jana Ossend /
Lucie byla usmrcena ať tak či tak 13. prosince. Nad jejím hrobem postavili kostel. Kosterní ostatky jsou uloženy v Benátkách, ale nárok si na ně činí Syrakusy i francouzský Metz.
Ve chvíli, kdy dívka umírala, vyřkla proroctví, že pronásledování křesťanů brzy skončí. A měla pravdu. Roku 313 povolil křesťanství římský císař Konstantin. Památka svaté Lucie je uctívána především v Itálii, kde se konají každoročně slavnosti s průvody nebo procesím se zapálenými světly.
Patronka
Lucie je především symbolem čistoty a patří k nejuznávanějším světicím, je patronkou velkého množství profesí a řemesel. Např. Kajících se nevěstek, sedláků, sklářů, sedlářů, krejčích, švadlen, tkalců, nožiřů, kočích, písařů, notářů, poduškářů, pedelů i vrátných. V Anglii je patronkou advokátů, podomních obchodníků, spisovatelů a služek. Lidé se k ní modlili proti očním nemocem, bolestem v krku, infekcích, krvácením a úplavici. Je ochránkyní dětí a slepců.
Zobrazení
Na obrazech bývá co panna v bílém dlouhém rouchu - znaku čistoty a atributem jí bývá meč či dýka jako zbraně jejího usmrcení, také různá světla (svíčka, svítilna, pochodeň, olejová lampa), dvojitý kříž či palma - znaky víry a vítězství nebo vůl - zvíře, kterým ji potupně vezli do nevěstince. Objevuje se také s podnosem v ruce se svými uřezanými ňadry (např. v pražské Loretě) nebo miskou se svýma očima, jež odeslala svému ženichovi. Jako světice s jehlicí, na níž jsou napíchnuty její oči, byla zobrazována jako panna uzdravující oči.
Svatá Lucie jako svátek prostého lidu
Svátek svaté Lucie patřil především dívkám a ženám, které měly zakázáno předení, draní, praví a tkaní. Mimoto se k tomuto dni vztahuje mnoho magie a pověr. Lidové tradice týkající se Lucie vznikly kolem 15-16. století, některé ještě dříve. To nám dokazuje právě přechod mezi juliánským a gregoriánským kalendářem. Zvyky až po přechodu kalendářů jsou lehce rozpoznatelné. Např. podle 12 dnů mezi svátkem Lucie a Štědrým dnem se věští počasí příštího roku po měsících. Ovšem zvyky o úklidu a o známém rčení Lucie noci upije, patří do doby před gregoriánských kalendářem. Podle našich počtů by se tedy Lucie měla slavit až 21. prosince, čemuž by tyto dvě zmíněné tradice odpovídaly, neboť na tento den připadá podle nového kalendáře zimní slunovrat.
Lucky
Tam, kde s Luckou průvod masek, bývá veselo. V domech provádějí nezbednosti a hráli divadelní hry o Lucii. V jižních Čechách byla tradice šesti Lucek. Pět bíle oděných a poslední měla oděv kněze. Každá nesla jiné náčiní. První měla mimino, druhá hadr a "rejžák", třetí metlu čtvrtá košík s pamlsky, pátá malířskou štětku a šestá byl kněz. Po vstupu do obydlí obřadně pozdravily, první s dítětem usedla na stoličku a houpala jej, druhá předváděla mytí podlahy, třetí metlou popoháněla děti, aby se modlily, čtvrtá obdarovala děti, pátá předváděla malování a kněží vykropila obydlí za neustálého modlení. Časem se maskou Lucie bavily spíše dívky a chodívaly ve skupinkách. V některých oblastech se tyto obchůzky dochovaly dodnes.
Stávalo se, že bylo zvykem pozměnit roli Lucky. Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. To bude asi dáno tím, že i přesto, že uběhlo pár staletí a máme rovnoprávnost, jsou veškeré přípravy na svátky z valné části prací žen, přičemž muži tuto práci odmítají s tím, že není třeba uklízet, neboť se vše opět rozháže a umaže.
Veselejší variantou Lucie, byla tradice Lucie jako hrbaté ženy s maskou na obličeji a vařečkou v ruce na škádlení mládeže. Na Přerovsku byly Lucky převlečení mládenci a to skýtalo velkou zábavu.
Zákazy
Na tento den se musely zrušit veškeré práce jako předení, tkaní, atd. Lucie je zde považována za patronku přadlen a švadlen, ale také trestá neposlušnost. Tkala-li některá hospodyně v tento den, Lucie jej potrestala. Každé nehodné ženě dala velký koš s přadeny, jež měla za svůj prohřešek opříst přízí.
Jiná pověst praví o lakotné selce, která neuposlechla zákaz a předla. Najednou zaburácel hrom a komínem spal do světnice koš prázdných vřeten. Přadlena věděla, že je musí omotat předivem, aby nebyla potrestána. Na každé vřeteno navinula jen symbolické množství příze. Zaburácelo podruhé, zjevila se Lucie, a když viděla chytré řešení selky, odpustila jí trest a koš si odnesla.
Lucie kontrolující právě předení a podobné práce nosila dlouhý dřevěný nůž, aby jím mohla rozdělané předení rozcuchat. Pokud zastihla ženu při draní, rozfoukala všechno peří, při předení sebrala jí přadeno.
Nůž na děti
Podle nejstarší dochované zprávy o obchůzkách Lucek v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804 Lucky "trestaly " děti. Nosily u sebe dlouhý nůž a strašily děti, že jim rozpářou břicho a naplní jim ho kroupami, pokud se nepostí na advent.
Klapy klap
V jižních Čechách byl trochu odlišný zvyk. Lucky chodily zabalené v bílých plachtách, měly ptačí masku na obličej a na ní klapající zoban. Jinde měly jen pomoučený obličej a klapačku v ruce.
Lucie - a úklid
Lucie je považována za symbol čistoty a podle juliánského kalendáře je to dobré datum na vánoční úklid - 21. 12. Lucie, která chodila kontrolovat, zda má hospodyně uklizeno, nosila s sebou peroutku nebo koště a ve staveních vymetala pavučiny.
Knedlíkový Lutzl
Nechodí jen Lucie, u nás chodívá ještě Lutzl - knedlíkový Lutzl a to v oblastech Šumavy, kde dříve pobývali Němci. Jeho úkolem bylo prohledat všechny mísy a jiné, jestli nezůstaly od oběda knedlíky, jež byly pro tento den tradičním jídlem. Lutzl nosil u sebe dlouhý velký nůž. Ovšem stávalo se mu, že za velkého smíchu byl venku vyplácen a odmaskován.
Perchta
Místo Lucie chodívala v některých krajích jižních Čech také Perchta, nebo jinak Peruchta. Byla strašidelnější než Lucie. Byla spojována s paní Perchtou z Rožmberka (žila v letech 1429-1476), ovšem ve skutečnosti neměly nic společného. Perchta byla bíle oděná s červenou zvířecí maskou se zuby a dlouhým jazykem. Měla nůž na zlobivé děti, škopek na krev a koudel. Obcházela stavení v předvečer svaté Lucie, ale také na Štědrý den. Na slánsku chodila v obráceném kožichu, na hlavě měla králičí kůži. V jedné ruce měla nůž, ve druhé škopek.
Tradice Lucie v Českých zemích
Český lid považoval Lucii za ochránkyni proti čarodějnicím a jejich rejdům. Věřilo se, že tento den se čarodějnice scházejí a páchají škody křesťanům. Prý se scházely na Radhošti.
Pověry
- věřilo se, že když dá hospodyně každý den stranou kousek těsta s kořením, nebudou nad nimi mít čarodějnice moc
- na Slezsku se každý den odložilo stranou jedno poleno a pak se ze všech udělal oheň, který měl zabránit zlým mocem uškodit hospodářství i ledem v něm.
- když si hospodář tento den vyrobil stoličku a v místě suku udělal otvor, mohl jím o mši na Boží hod rozeznat v kostele čarodějnici.
V tomto případě se věřilo, že Lucie je žena neforemné postavy, bíle oděná. Chodila v předvečer svaté Lucie i na Štědrý den.
Jiné svaté Lucie
Santa Lucia - Svatá Lucie - ostrov
Jde o ostrovní stát vulkanického původu v Karibském moři v souostroví Malé Antily. Vládne zde britská královna pomocí generálního guvernéra. Ostrov je členem Commonwealthu
Jezero svaté Lucie
Anglicky Lake St. Lucia, afrikánsky St. Lucia Meer.
Jde o největší africké jezero v provincii KwaZulu - Natal v Jihoafrické republice u pobřeží Indického oceánu, 275 km severně od Durbanu. Jeho rozloha je 360 km čtverečních (délka 60 km, šířka 20 km, hloubka 1-3m) Jezero je součástí národního parku Greater St. Lucia Wetland Park.
/Jana Ossend /
