Skotská romance (vydala Olympia, v překladu Marianny Baldwin) by mohla být jednoduchou oddechovou literaturou pro ženy, ale jen v případě, že by tento příběh situovaný do skotské vysočiny napsal někdo jiný a ne Katie Ffordeová. Autorka se totiž ve svých dílech soustředí na akci, spád a nikoho nešetří – své hrdinky staví do situací, kdy si musí plivnout do dlaní a vyrazit do boje (např. v „Téměř perfektní“ dosadí svou hrdinku, architektku, do rozpadajícího se domu). Nutí je nejen přemýšlet jak dál v osobním životě a postarat se o sebe ale i tom, jak začít nový podnik a postavit se na vlastní nohy, ať byla výchozí pozice jakákoliv. Do každé své knihy ovšem také nezapomene vložit přesný návod, jak na to (včetně toho, jak se zbavit nepříjemného mužského) a když je nejhůř, nikdy nezapomene mít po ruce kamarádku s kávou.
Skotská romance to vše obsahuje a krom toho je částečně také sociálním thrillerem, což je v současné době víc než záslužné a je milé, když vám někdo prostřednictvím (přiměřeně) zamilovaného příběhu naservíruje i něco dalšího.
Ffordeová tentokrát svou hrdinku, 27 letou Jenny, pracující jako virtuální asistentka (tip na práci) pošle do studeného Skotska zjistit, co je příčinou špatného fungování rodinné přádelny. Jenny jede aby si dokázala, že to dokáže a doma nechává krachující vztah přesně z těch důvodů, aby ve Skotsku potkala někoho mnohem zajímavějšího.
Ubytování najde v obstarožním hradě majitelů továrny – spolu s podivínskou majitelkou, její ušlápnutou dcerou a synem. Je jasné, že příjezd cizí osoby bez vazeb k rodině a poměrům pomůže vyřešit nejen situaci v podniku (s Jenny přijíždí důvtip i kreativita) ale i v rodině samotné. Situace je na obou místech zoufalá, ale ještě ne beznadějná. Na místě pak Jenny působí vůbec jako deux ex machina - prvek, který vše uvede do pohybu.
Je potřeba veškerého umu a představivosti, aby se léty pokřivené a zkamenělé vztahy v rodině narovnaly, a aby neprosperující podnik, přestal vyrábět co nikdo nechce. Stačí jako vždy málo - někdo, kdo je odjinud s čerstvým, ničím nezastřeným pohledem na věc. Je to přece maličkost: vyhrát boj s despotickou majitelkou, s myšlením lidí, s předsudky, sebepodceňováním (z uťáplé dcery např. udělat hlavní designérku), s všudypřítomným popíjením whisky (ve Skotsku ji podle Ffordeové podávají místo čaje) a máte vyhráno – rodinné vztahy zachráněny (aspoň částečně) a přádelny rovněž. Při té příležitosti se něco dozvíte o lamách alpakách, o slavnostech venkovské buržoazie a romantice skotských hor – to vše jen tak namátkou, jako bonus. Vše se hezky střídá jako náplň v sendviči.
V románech Katie Ffordeové se pořád něco děje, ale naštěstí s mírou, a tak je tomu i u Skotské romance. Scéna není přeplácaná lacinými výjevy (až na jednu vyjímku – viz Henry a jeho příjezd = je to ještě větší blbec, než by člověk doufal, ale snad proto je pro Jenny jednodušší ho opustit). Děj hezky odsýpá, osob je tak akorát a popis skotské krajiny potěší. Důležitým prvkem je také humor, kterým svou hrdinku vybaví a díky jejímu vypravěčskému talentu máte dokonce chvílemi pocit, že jste přímo tam, ve filmovém přepisu.
Romány tohoto typu nejsou zrovna hádankou na téma jak to asi dopadne – šťastný konec se předpokládá, ale jak se říká – důležitá je cesta, ne cíl a ta je ve Skotské romanci příjemná.
Docela ráda si přečtu další kousek od stejné autorky. Čekat ostatně nebudu dlouho –v nakladatelství Olympia brzy vyjdou Milostné dopisy.
Skotská romance to vše obsahuje a krom toho je částečně také sociálním thrillerem, což je v současné době víc než záslužné a je milé, když vám někdo prostřednictvím (přiměřeně) zamilovaného příběhu naservíruje i něco dalšího.
Ffordeová tentokrát svou hrdinku, 27 letou Jenny, pracující jako virtuální asistentka (tip na práci) pošle do studeného Skotska zjistit, co je příčinou špatného fungování rodinné přádelny. Jenny jede aby si dokázala, že to dokáže a doma nechává krachující vztah přesně z těch důvodů, aby ve Skotsku potkala někoho mnohem zajímavějšího.
Ubytování najde v obstarožním hradě majitelů továrny – spolu s podivínskou majitelkou, její ušlápnutou dcerou a synem. Je jasné, že příjezd cizí osoby bez vazeb k rodině a poměrům pomůže vyřešit nejen situaci v podniku (s Jenny přijíždí důvtip i kreativita) ale i v rodině samotné. Situace je na obou místech zoufalá, ale ještě ne beznadějná. Na místě pak Jenny působí vůbec jako deux ex machina - prvek, který vše uvede do pohybu.
Je potřeba veškerého umu a představivosti, aby se léty pokřivené a zkamenělé vztahy v rodině narovnaly, a aby neprosperující podnik, přestal vyrábět co nikdo nechce. Stačí jako vždy málo - někdo, kdo je odjinud s čerstvým, ničím nezastřeným pohledem na věc. Je to přece maličkost: vyhrát boj s despotickou majitelkou, s myšlením lidí, s předsudky, sebepodceňováním (z uťáplé dcery např. udělat hlavní designérku), s všudypřítomným popíjením whisky (ve Skotsku ji podle Ffordeové podávají místo čaje) a máte vyhráno – rodinné vztahy zachráněny (aspoň částečně) a přádelny rovněž. Při té příležitosti se něco dozvíte o lamách alpakách, o slavnostech venkovské buržoazie a romantice skotských hor – to vše jen tak namátkou, jako bonus. Vše se hezky střídá jako náplň v sendviči.
V románech Katie Ffordeové se pořád něco děje, ale naštěstí s mírou, a tak je tomu i u Skotské romance. Scéna není přeplácaná lacinými výjevy (až na jednu vyjímku – viz Henry a jeho příjezd = je to ještě větší blbec, než by člověk doufal, ale snad proto je pro Jenny jednodušší ho opustit). Děj hezky odsýpá, osob je tak akorát a popis skotské krajiny potěší. Důležitým prvkem je také humor, kterým svou hrdinku vybaví a díky jejímu vypravěčskému talentu máte dokonce chvílemi pocit, že jste přímo tam, ve filmovém přepisu.
Romány tohoto typu nejsou zrovna hádankou na téma jak to asi dopadne – šťastný konec se předpokládá, ale jak se říká – důležitá je cesta, ne cíl a ta je ve Skotské romanci příjemná.
Docela ráda si přečtu další kousek od stejné autorky. Čekat ostatně nebudu dlouho –v nakladatelství Olympia brzy vyjdou Milostné dopisy.
Obsahuje : Skotsko, přádelny, lamy, vlnu, tartan, skotské sukně a skotskou (whiskey).
