Blecher, Jsou i jiní lidé: Čte se to blbě, musím se nutit. Strašně kličkuje, ačkoliv by něco řekl, spousta dekoru, ale žádný tvar, žádné sdělení. Je to několik podivných povídek, které mají jakoby zajímavé jádro, ale okolo jádra je vzduchoprázdno. Autor sice učí tvůrčí psaní (což snad neznamená, že musí taky publikovat), ale tyhle věci měl spíš ještě nechat ležet v šuplíku a vydat svoji další věc, tak jak to bejvá…Novou, kterou ještě teda asi nenapsal, ale měl by, aby nemusel vydávat tohle svoje prvocvičení….Fakt mám z toho takovej pocit.
Má to být o špatné komunikaci, ale nedivím se, když lidi nemají co říct. Jako Blecher. (a to je jinak vcelku přijemnej pán – měla jsem možnost s ním mluvit osobně). Teď ještě co o tom napsat a neurazit...
Thoreau, Toulky přírodou: Tak do tohoto se nutit nemusím vůbec, ale zase na to potřebuju víc klidu, neboť si potřebuju při četbě podtrhávat (a taky hlouběji přemýšlet),a to nejde v metru atp., jdu s ním tedy lesem, představuju si jakej by asi tak měl hlas (Bartošky?). Thoreau byl docela fešák, říká se, že po něj jela i L.M. Alcottová (co napsala Malé ženy a bydlela taky v Concordu). Jenže Henry neměl o baby zájem. Měl zájem o les a dělat si svoje. Dobře věděl, že ženská by ho nejspíš zatáhla do těžký konformity.
Chůze. Spousta úžasných definic…a to jsem teprve na začátku.
Stamm, Agnes: Svěží poetická novelka, ačkoliv je Stamm tak trochu skoupý se rozpovídat, čte se skoro sama (jednoho Stamma už mám přečteného, takže už znám jeho styl). Např. v metru či tramvaji (kapitoly krátké a tak akorát, abych dojela a ještě si početla) a je dost hubená na to, aby se nepronášela. Důležité je tam místo, přičemž já ráda čtu popisy míst. Resp. Místopisy míst….Mrakodrap, Chicago, studentský byt, knihovna, podzimní ulice. Počátek. Lovestory? Úplně to vidím…
Irving, Žízeň po životě: S Vincentem je to na delší trať. Čtu ho průběžně – už jsem v polovině, takže dostatečně v obraze. Jen ho nesmím nechat ležet dlouho, aby se mi nevytrácely detaily. Přímočarý styl – syrový popis Vincentova tvrdého dokazování všem blbcům kolem, že je malířem. Kreslířské pokusy, odrazování, nepochopení okolí – např. vesničanů. Pořád odněkud klacky pod nohy. Tvrdá, krutá cesta génia. Podmanivé tím, že je to skoro autobiografie. Psáno totiž podle dopisů Vincenta bratru Theovi. Ty by mě zajímaly, ale v češtině nevyšly - v angličtině je měly ve VanGoghově muzeu v Amsterdamu. Příště už nebudu váhat a koupím si je.
Má to být o špatné komunikaci, ale nedivím se, když lidi nemají co říct. Jako Blecher. (a to je jinak vcelku přijemnej pán – měla jsem možnost s ním mluvit osobně). Teď ještě co o tom napsat a neurazit...
Thoreau, Toulky přírodou: Tak do tohoto se nutit nemusím vůbec, ale zase na to potřebuju víc klidu, neboť si potřebuju při četbě podtrhávat (a taky hlouběji přemýšlet),a to nejde v metru atp., jdu s ním tedy lesem, představuju si jakej by asi tak měl hlas (Bartošky?). Thoreau byl docela fešák, říká se, že po něj jela i L.M. Alcottová (co napsala Malé ženy a bydlela taky v Concordu). Jenže Henry neměl o baby zájem. Měl zájem o les a dělat si svoje. Dobře věděl, že ženská by ho nejspíš zatáhla do těžký konformity.
Chůze. Spousta úžasných definic…a to jsem teprve na začátku.
Stamm, Agnes: Svěží poetická novelka, ačkoliv je Stamm tak trochu skoupý se rozpovídat, čte se skoro sama (jednoho Stamma už mám přečteného, takže už znám jeho styl). Např. v metru či tramvaji (kapitoly krátké a tak akorát, abych dojela a ještě si početla) a je dost hubená na to, aby se nepronášela. Důležité je tam místo, přičemž já ráda čtu popisy míst. Resp. Místopisy míst….Mrakodrap, Chicago, studentský byt, knihovna, podzimní ulice. Počátek. Lovestory? Úplně to vidím…
Irving, Žízeň po životě: S Vincentem je to na delší trať. Čtu ho průběžně – už jsem v polovině, takže dostatečně v obraze. Jen ho nesmím nechat ležet dlouho, aby se mi nevytrácely detaily. Přímočarý styl – syrový popis Vincentova tvrdého dokazování všem blbcům kolem, že je malířem. Kreslířské pokusy, odrazování, nepochopení okolí – např. vesničanů. Pořád odněkud klacky pod nohy. Tvrdá, krutá cesta génia. Podmanivé tím, že je to skoro autobiografie. Psáno totiž podle dopisů Vincenta bratru Theovi. Ty by mě zajímaly, ale v češtině nevyšly - v angličtině je měly ve VanGoghově muzeu v Amsterdamu. Příště už nebudu váhat a koupím si je.
