Vůbec první vydání knihy Goethe v Čechách (Pistorius & Olšanská, překl. Veronika Dudková) Johannese Urzidila vyšlo v roce 1932. Nedosahovalo však zdaleka dnešního objemu a text byl pouze v němčině. Po třiatřiceti letech autor své dílo významně doplnil a rozšířil, publikace vyšla podruhé, ale opět pouze v němčině. K vydání v češtině tak došlo až po dlouhých 77 letech od svého prvotního vzniku a 44 let od svého rozšíření.
a to na sklonku roku 2009. Vezmeme-li v úvahu, že se dílo podstatnou měrou týká také Čech a že česká i německá kultura vždy měly hodně společného, je to opravdu dlouhá doba a velká škoda, že dílo nevyšlo dříve.
Nicméně ani v době svého vzniku nemělo dílo o Goethovi na růžích ustláno, ačkoliv vyšlo v době stoletého výročí Goethova úmrtí. Doba nepřála přílišné adoraci čehokoliv německého a na druhé straně ani fakt, že by německého velikána mohly zajímat a inspirovat malé Čechy nebyl brán s nadšením. Nicméně, spisovatel a tiskový rada německého velvyslanectví Johannes Urzidil ještě než byl svého místa zbaven a než (jako manžel židovky a svobodný zednář) uprchl do emigrace, naštěstí stihl obejít zámecké archivy, sesbírat mnoho cenných informací právě o Goethovi. Také díky němu dnes můžeme konečně Goetha vidět v jiném světle – a to nejen jako zvěčnělého Faustovského a Wertherovského genia či politika, ale též jako poutníka, vědce, básníka a milovníka žen (ač je v tomto směru Urzidil poměrně decentní a blíže se zabývá pouze třemi dámami). Navíc ve vztahu k Čechám.
Kniha je rozdělena na několik oddílů. První část se zabývá všeobecnějším pohledem na Goethovy pobyty v Čechách – při svých sedmnácti pobytech zde strávil celkem 1114 dní, což bylo dokonce více než v jeho oblíbené Itálii – a jak sám řekl, žít by chtěl ve třech městech: Výmaru, Karlových Varech a Římě.
Další kapitoly pak detailněji prozkoumávají a analyzují okolnosti jeho pobytů se zaměřením na hlavní aspekty.
Prvotním impulsem pro návštěvu byly především lázně. Goetha trápily zdravotní potíže. Poprvé přijel když mu bylo třicetšest let – naposledy zavítal v sedmdesátičtyřech letech a podle všeho mu české lázně šly k duhu. Čím byl starší, tím častěji trávíval aspoň jeden z letních měsíců v Karlových Varech, Teplicích či Františkových lázních a později dokonce i v nově vzniklých Mariánských lázních, jejichž vzniku přihlížel. Že při svých pobytech nezůstával jen u pití a koupelí, není třeba dodávat. Lázně – to byl nejen společenský život, ale i výlety do okolí – v Goethově případě velmi hojné a velmi plodné. Navštívil Loket, Duchcov, Jezeří, Krásný Dvůr, Hasištejn, Komorní hůrku, Andělskou horu, Svatoušské skály aj. – některá místa dokonce několikrát. A nejen, že si na vycházky či vyjížďky do okolí bral svoje roztomilé lázeňské známosti, měl i jiné než jen milostné cíle. Zkoumal složení pohoří, zajímal se o vulkanickou činnost, sbíral kameny, spatřené či navštívené objekty si kreslil či o nich psal odborné studie a vůbec přistupoval ke svým výletům velmi zodpovědně. Kromě krásných žen mu nejen při jeho výpravách dělali společnost stejně založení jedinci – ať už to byl chebský kat Huss se svou sbírkou kuriozit či významní čeští aristokraté či vědci - , J. Buquoy, K. Schwarzenberg, K. Šternberk či J. Dobrovský či J. E. Purkyně, přičemž někteří z nich stáli u zrodu Vlasteneckého (pozdějšího Národního) muzea. Pro ně byl inspirací a určitým garantem na poli vědy, pro něj byla inspirací krajina, kterou zde procházel – její stopy pak podle Urzidila najdeme např. v románě Spřízněni volbou.
Jediné, co by bylo možno knize vytknout, je poměrně chudý obrazový doprovod. Myslím, že publikace tohoto významu by si zasloužila přece jen kvalitnější přílohu.
a to na sklonku roku 2009. Vezmeme-li v úvahu, že se dílo podstatnou měrou týká také Čech a že česká i německá kultura vždy měly hodně společného, je to opravdu dlouhá doba a velká škoda, že dílo nevyšlo dříve.
Nicméně ani v době svého vzniku nemělo dílo o Goethovi na růžích ustláno, ačkoliv vyšlo v době stoletého výročí Goethova úmrtí. Doba nepřála přílišné adoraci čehokoliv německého a na druhé straně ani fakt, že by německého velikána mohly zajímat a inspirovat malé Čechy nebyl brán s nadšením. Nicméně, spisovatel a tiskový rada německého velvyslanectví Johannes Urzidil ještě než byl svého místa zbaven a než (jako manžel židovky a svobodný zednář) uprchl do emigrace, naštěstí stihl obejít zámecké archivy, sesbírat mnoho cenných informací právě o Goethovi. Také díky němu dnes můžeme konečně Goetha vidět v jiném světle – a to nejen jako zvěčnělého Faustovského a Wertherovského genia či politika, ale též jako poutníka, vědce, básníka a milovníka žen (ač je v tomto směru Urzidil poměrně decentní a blíže se zabývá pouze třemi dámami). Navíc ve vztahu k Čechám.
Kniha je rozdělena na několik oddílů. První část se zabývá všeobecnějším pohledem na Goethovy pobyty v Čechách – při svých sedmnácti pobytech zde strávil celkem 1114 dní, což bylo dokonce více než v jeho oblíbené Itálii – a jak sám řekl, žít by chtěl ve třech městech: Výmaru, Karlových Varech a Římě.
Další kapitoly pak detailněji prozkoumávají a analyzují okolnosti jeho pobytů se zaměřením na hlavní aspekty.
Prvotním impulsem pro návštěvu byly především lázně. Goetha trápily zdravotní potíže. Poprvé přijel když mu bylo třicetšest let – naposledy zavítal v sedmdesátičtyřech letech a podle všeho mu české lázně šly k duhu. Čím byl starší, tím častěji trávíval aspoň jeden z letních měsíců v Karlových Varech, Teplicích či Františkových lázních a později dokonce i v nově vzniklých Mariánských lázních, jejichž vzniku přihlížel. Že při svých pobytech nezůstával jen u pití a koupelí, není třeba dodávat. Lázně – to byl nejen společenský život, ale i výlety do okolí – v Goethově případě velmi hojné a velmi plodné. Navštívil Loket, Duchcov, Jezeří, Krásný Dvůr, Hasištejn, Komorní hůrku, Andělskou horu, Svatoušské skály aj. – některá místa dokonce několikrát. A nejen, že si na vycházky či vyjížďky do okolí bral svoje roztomilé lázeňské známosti, měl i jiné než jen milostné cíle. Zkoumal složení pohoří, zajímal se o vulkanickou činnost, sbíral kameny, spatřené či navštívené objekty si kreslil či o nich psal odborné studie a vůbec přistupoval ke svým výletům velmi zodpovědně. Kromě krásných žen mu nejen při jeho výpravách dělali společnost stejně založení jedinci – ať už to byl chebský kat Huss se svou sbírkou kuriozit či významní čeští aristokraté či vědci - , J. Buquoy, K. Schwarzenberg, K. Šternberk či J. Dobrovský či J. E. Purkyně, přičemž někteří z nich stáli u zrodu Vlasteneckého (pozdějšího Národního) muzea. Pro ně byl inspirací a určitým garantem na poli vědy, pro něj byla inspirací krajina, kterou zde procházel – její stopy pak podle Urzidila najdeme např. v románě Spřízněni volbou.
Jediné, co by bylo možno knize vytknout, je poměrně chudý obrazový doprovod. Myslím, že publikace tohoto významu by si zasloužila přece jen kvalitnější přílohu.
