/Z výstavy: Carla Bruni - foto Michel Comte pro Vogue/
Chcete-li vidět výstavu fotografií v Galerii Leica (Školská ulice, Praha), nejlepší možná bude, když si tam zajdete na kafe a poté skočíte na záchod (ušetříte stovku a uvidíte i tak všechno). Výstava Not only women slavného fotografa Michaela Comta (proslavil se podle mě teď asi nejvíc nahou fotkou současné první dámy Francie, ještě když nebyla první dámou - fotka je přítomna) je tam totiž od pátku k vidění.
Galerie Leica je spojena s kavárnou, kde je mimo to také prodejna knih s fotografickou tématikou (různé monografie, např. Helmuta Newtona), vzadu jsou pak tři sálky (cestou k WC projdete dva a do dalšího je vidět z ulice :-). My jsme si sice lístky koupili, ale jak jsme zjistili - bohatě by nám bývalo stačilo jen zajít na WC a viděli bysme všechno... Na výstavě jinak bylo ovšem celkem plno. Slavná jména - myslím, že ani ne tak jméno fotografa, ačkoliv asi by se obzvlášť dneska, našli znalci co přišli akorát na něj - jako Cindy Crawford, Carla Bruni (mmj. také tvář plakátu výstavy), Sharon Stone, Uma Thurman či Sophia Loren přitáhla dost lidí (díky masové kampani v časopisech). Což znamenalo trochu problém... Leica je malá, takže chápu, že lépe to rozmístit nešlo, ale v malé místnosti (co je do ní mmj. vidět z ulice na Cindy Crawford) , kde jsou přes celou jednu stěnu dvě obří fotky a na druhé straně taky tak, si člověk moc nemůže udělat potřebný odstup, aby něco viděl a to trochu vadilo. (Fotek je vystaveno něco kolem dvacítky a není to zřejmě všechno, protože další část je k vidění v Galerii Vernon - návštěva po telefonické rezervaci. Což nevím, jestli budu zkoušet - jakékoliv podobné obstrukce mě odrazují). Takže asi bude lepší zajít si sem jindy, až tady bude člověk sám a ne v sobotu či v neděli.
/foto: Henri Cartier Bresson/
V kavárně se jinak sedí vcelku příjemně - nabídka pochutin ke kávě sice není velká (je skoro žádná, bohužel :-(, ale kafe celkem ujde a hlavně tam jsou ty fotky :-). Jako bonus mají na prodej také pohledy velikosti XXL z předcházejících výstav, obzvlášť zajímavá je jedna od Roberta Vana, ale mínusem je, že ty pohledy už jsou nejmíň pět let staré (tj. asi asi jako tahle kavárna). Škoda tedy, že neměli nic k současné výstavě. Koupit si sice můžete katalog (za 550,-Kč) kde je fotek daleko víc, ale takový fanda zase nejsem. To už bych si radši koupila Bohemii od Jana Reicha, nějakou monografii Henri Cartiera Bressona nebo kdyby jó už tedy, tak foto-monografii Monicy Bellucci (viděla jsem v Mnichově); je to tedy knížka spíš pro chlapy :-), ale fotky prostě zajímavý a Bellucci pěkná baba (mmj. manželka Vincenta Cassela - to je ten režisér z Černé labutě, abyste byli v obraze).
/Monica Bellucci - foto Helmut Newton/
Ve srovnání s jinými mi Comte přijde vcelku normální (tj. třebas s Newtonem), ale ne nijak moc nápaditej...Jak mi řekl Kid, když jsme pak výstavu rozebírali: kromě toho, že by si to podle svých slov užil víc v nějaký knížce, kterou by si v klidu prohlídl, všechno to byly podle něj vcelku už moc kašírovaný pozice, že je dneska daleko zajímavější civilnější fotka a je fakt, že celkový styl snímků byl in někdy v 80.-90. letech, porovnáme-li to.
Chcete-li vidět výstavu fotografií v Galerii Leica (Školská ulice, Praha), nejlepší možná bude, když si tam zajdete na kafe a poté skočíte na záchod (ušetříte stovku a uvidíte i tak všechno). Výstava Not only women slavného fotografa Michaela Comta (proslavil se podle mě teď asi nejvíc nahou fotkou současné první dámy Francie, ještě když nebyla první dámou - fotka je přítomna) je tam totiž od pátku k vidění.
Galerie Leica je spojena s kavárnou, kde je mimo to také prodejna knih s fotografickou tématikou (různé monografie, např. Helmuta Newtona), vzadu jsou pak tři sálky (cestou k WC projdete dva a do dalšího je vidět z ulice :-). My jsme si sice lístky koupili, ale jak jsme zjistili - bohatě by nám bývalo stačilo jen zajít na WC a viděli bysme všechno... Na výstavě jinak bylo ovšem celkem plno. Slavná jména - myslím, že ani ne tak jméno fotografa, ačkoliv asi by se obzvlášť dneska, našli znalci co přišli akorát na něj - jako Cindy Crawford, Carla Bruni (mmj. také tvář plakátu výstavy), Sharon Stone, Uma Thurman či Sophia Loren přitáhla dost lidí (díky masové kampani v časopisech). Což znamenalo trochu problém... Leica je malá, takže chápu, že lépe to rozmístit nešlo, ale v malé místnosti (co je do ní mmj. vidět z ulice na Cindy Crawford) , kde jsou přes celou jednu stěnu dvě obří fotky a na druhé straně taky tak, si člověk moc nemůže udělat potřebný odstup, aby něco viděl a to trochu vadilo. (Fotek je vystaveno něco kolem dvacítky a není to zřejmě všechno, protože další část je k vidění v Galerii Vernon - návštěva po telefonické rezervaci. Což nevím, jestli budu zkoušet - jakékoliv podobné obstrukce mě odrazují). Takže asi bude lepší zajít si sem jindy, až tady bude člověk sám a ne v sobotu či v neděli.
/foto: Henri Cartier Bresson/
V kavárně se jinak sedí vcelku příjemně - nabídka pochutin ke kávě sice není velká (je skoro žádná, bohužel :-(, ale kafe celkem ujde a hlavně tam jsou ty fotky :-). Jako bonus mají na prodej také pohledy velikosti XXL z předcházejících výstav, obzvlášť zajímavá je jedna od Roberta Vana, ale mínusem je, že ty pohledy už jsou nejmíň pět let staré (tj. asi asi jako tahle kavárna). Škoda tedy, že neměli nic k současné výstavě. Koupit si sice můžete katalog (za 550,-Kč) kde je fotek daleko víc, ale takový fanda zase nejsem. To už bych si radši koupila Bohemii od Jana Reicha, nějakou monografii Henri Cartiera Bressona nebo kdyby jó už tedy, tak foto-monografii Monicy Bellucci (viděla jsem v Mnichově); je to tedy knížka spíš pro chlapy :-), ale fotky prostě zajímavý a Bellucci pěkná baba (mmj. manželka Vincenta Cassela - to je ten režisér z Černé labutě, abyste byli v obraze).
/Monica Bellucci - foto Helmut Newton/
Ve srovnání s jinými mi Comte přijde vcelku normální (tj. třebas s Newtonem), ale ne nijak moc nápaditej...Jak mi řekl Kid, když jsme pak výstavu rozebírali: kromě toho, že by si to podle svých slov užil víc v nějaký knížce, kterou by si v klidu prohlídl, všechno to byly podle něj vcelku už moc kašírovaný pozice, že je dneska daleko zajímavější civilnější fotka a je fakt, že celkový styl snímků byl in někdy v 80.-90. letech, porovnáme-li to.
Výstava v Leice se tak trochu podobá výstavě Modigliani v Obecním domě. Zase velká mediální kampaň a nakonec je to taková malá přefouknutá bublinka. Ani mě neudivuje, když zjišťuju, že kurátorkou obojího je paní Serena Baccaglini. A v souvislosti s titulkem i názvem výstavy mě napadá: je tady i někdo jiný, kdo je schopen dát dohromady výstavu a not only woman Baccaglini?
/přítomné černobílé fotografie na výstavě nehledejte, jsou zde jen pro ilustraci :-)/