V novinách (Právo, Café příloha 3.2.2011) je rozhovor s Petrem Fejkem, bývalým ředitelem ZOO a nyní též bývalým ředitelem Českého centra v Americe o tom, proč tam už ředitelem není. Na můj vkus to rozpitvávají ještě málo (ony vnější důvody). V podstatě jde o to, že tam měl fungovat jako nastrčená maškara, bez pravomocí, ovšem za vše zodpovědná. Takže jak praví titulek - Petr Fejk o Americe: První rozčarování přišlo po měsíci, není tak moc o rozčarování z Ameriky, jako z nadřízených v Praze. Když vidím ony obstrukce, kterými dokázalo Ústředí českých center udolat chuť jednoho kreativního člověka něco změnit k lepšímu, říkám si jen proč? Kdo na tom měl zájem?
A co Petr Fejk chtěl dělat? (jakožto ředitel České národní budovy a Českého centra v New Yorku) "Chtěl jsem, aby budova ožila, aby se z ní stalo živé společenské centrum pro všechny, které zajímá česká republika. A také, aby si uměla na sebe vydělat a nebyla závislá jen na dotacích. Vydělané peníze jsem chtěl investovat zpět do kultury. To byl cíl mého projektu. To byl záměr, se kterým mě zřizovatel, tedy ministerstvo zahraničních věcí, do funkce vybralo." Řekněte mi - komu soudnému může taková aktivita vadit? A navíc byl s tímto programem přijat!
Definitivně se k návratu rozhodl až v dubnu. "Na přelomu dubna a května přijela do New Yorku nová podřízená, programová náměstkyně. Přijela z ústředí s pověřením, které mi bránilo jakkoli ovlivňovat rozpočet, personální otázky a program místního Českého centra. Jinými slovy jsem měl odpovídat za něco, co jsem nesměl řídit. V tomto okamžiku jsem se rozhodl k návratu."
Petrovi Fejkovi se nedivím. Též bych byla znechucená tím, co se tváří jako zdravý koláč a uvnitř by byl prožraný od myší. Skoro se mi ale díky tomuto případu zdá, jako kdyby podobné instituce byly jen jakýmisi odkladišti zasloužilých či věrných....Těch, kteří nebudou ani náhodou chtít nic vylepšovat, organizovat a prostě něco dělat proto, aby to mělo smysl. Jen budou sedět, držet pusu, krok a brát peníze. Smutné. Ještě lepší otázkou ovšem je, kdo bude ochoten nyní, po Petru Fejkovi, převzít jeho úřad, když se ukázalo, že o aktivitu není zájem. A už teď si může člověk udělat obrázek o tom, k čemu tam vlastně takový člověk bude, jak je asi celá instituce řízena, kdo jezdí do Ameriky dělat kulturu a kde se celé to divadlo tahá za nitky.
A co Petr Fejk chtěl dělat? (jakožto ředitel České národní budovy a Českého centra v New Yorku) "Chtěl jsem, aby budova ožila, aby se z ní stalo živé společenské centrum pro všechny, které zajímá česká republika. A také, aby si uměla na sebe vydělat a nebyla závislá jen na dotacích. Vydělané peníze jsem chtěl investovat zpět do kultury. To byl cíl mého projektu. To byl záměr, se kterým mě zřizovatel, tedy ministerstvo zahraničních věcí, do funkce vybralo." Řekněte mi - komu soudnému může taková aktivita vadit? A navíc byl s tímto programem přijat!
Definitivně se k návratu rozhodl až v dubnu. "Na přelomu dubna a května přijela do New Yorku nová podřízená, programová náměstkyně. Přijela z ústředí s pověřením, které mi bránilo jakkoli ovlivňovat rozpočet, personální otázky a program místního Českého centra. Jinými slovy jsem měl odpovídat za něco, co jsem nesměl řídit. V tomto okamžiku jsem se rozhodl k návratu."
Petrovi Fejkovi se nedivím. Též bych byla znechucená tím, co se tváří jako zdravý koláč a uvnitř by byl prožraný od myší. Skoro se mi ale díky tomuto případu zdá, jako kdyby podobné instituce byly jen jakýmisi odkladišti zasloužilých či věrných....Těch, kteří nebudou ani náhodou chtít nic vylepšovat, organizovat a prostě něco dělat proto, aby to mělo smysl. Jen budou sedět, držet pusu, krok a brát peníze. Smutné. Ještě lepší otázkou ovšem je, kdo bude ochoten nyní, po Petru Fejkovi, převzít jeho úřad, když se ukázalo, že o aktivitu není zájem. A už teď si může člověk udělat obrázek o tom, k čemu tam vlastně takový člověk bude, jak je asi celá instituce řízena, kdo jezdí do Ameriky dělat kulturu a kde se celé to divadlo tahá za nitky.
