Mohlo by se zdát, že knih na téma – koupě domu v daleké cizině (nejlépe na jihu Francie nebo v Toskánsku), problémy s jeho opravou a pomalé sžívání se cizí kulturou a lidmi bylo napsáno dost a dost, ale ačkoliv jsem sama přečetla takových knih několik – Vzdorující Toskánsko Phila Dorana (Olympia) se v něčem přece jen vymyká. A to rovnou v zásadní věci - autor totiž v Itálii a v Toskánsku žít nechtěl a o dům zde vůbec nestál! I když podtitul knihy praví cosi o útěku po pětadvaceti letech v Hollywoodu, je to spíš aktivita autorovy manželky, sochařky, která jej jednoho dne postaví před hotovou věc a polorozbořený dům. "Byla to malá jednopatrová záležitost zdevastovaná tak, že vypadal víc jako ruina než jako obydlí. Hnijící prkna ležela na neposekané trávě a všude se válela taková spousta svinstva, že to celé připomínalo zbytky ztroskotané lodi vyplavené na břeh."Dům ve špatném stavu ještě není všechno – další kapitolou jsou jeho opravy, přičemž se naráží jak na byrokracii, tak na původní majitele, kteří chtějí dům zase zpátky.Philovu averzi ještě tak vyvažuje jídlo a pití, čemuž se v Itálii se nedá nic vytknout, ale zdaleka to nestačí - přece jen by se raději viděl doma v Americe, na dosah Hollywoodu a jako dříve být zase slavným scénáristou. Takže i když by v Toskánsku chtěl žít každý, jak se v knize píše, rozhodně to nebyl Phil Doran, který dává aspoň zpočátku svou nechuť k celému podniku dostatečně najevo a svému agentovi do USA píše vtipné maily na téma „Deset věcí, které v Toskánsku nesnáším“ a slaví si své malé „Dny zášti vůči Itálii“.Čím je ale v Toskánsku déle, tím je pochopitelně tlak prostředí silnější. S údivem nachází drobné evropské radosti, které v Americe postrádá – ať je to snídaně v italském stylu, vůně pekáren a prodejny se zmrzlinou, či barvy domů, toskánskou vřelost, temperament a schopnost naplno prožívat vlastní životy. Začíná čím dál více rozumět Italům a také sám sobě. Navíc v něm začíná pomalu hlodat pocit viny – "jak to, že nejsem šťastný jako blecha, když žiju na místě, o němž většina lidí může jen snít?" Drama definitivně vyvrcholí dopravní nehodou, při které se Philova žena zraní a dochází k zásadnímu rozhodnutí. Toskánsko i s chalupou jsou nakonec vzati na milost a nejen to. Názor na Itálii se změnil stejně, jako Philův styl života."Jsou věci , kvůli kterým budu Spojené státy vždycky postrádat, mohu však s naprostou jistotou říci, že když se po dlouhodobé nepřítomnosti vrátím do L.A. a půjdu kolem Sav-On Drugs, zaměstnanci všechno neodhodí a nevyřítí se ven, aby mě objali a zlíbali na obě tváře. Zjistil jsem, že už místo neposuzuji podle počtu divadel či klubů a už pro mě není důležité koupit si cibulovou bagetu ve tři hodiny ráno. Když jsem sem přišel, myslel jsem, že všichni Italové jsou šílenci, ale teď vím, že jsou úplně příčetní, na rozdíl od zbytku bláznivého světa."
(psáno pro KN)Dodatky:
