31. října 2010
Une pièce montée (Věnečky, FR 2010)
Podle knihy Blandine Le Calletové, Věnečky, česky vydal HOST 2010.
27. října 2010
Lenka Civade - výstava obrazů a kreseb do 31.10.2010 (zámek Prostějov)
Někdy se přihodí, že malíři píší nebo spisovatelé malují. Když je oboje navíc obohaceno o trochu exotiky, do které pro nás spadá i kouzelná Provence, nemůže být nic atraktivnějšího.
Malířce Lence Civade, která žije právě v Provenci se daří obojí.
Tanečnice a baletky z taneční školy v Bonnieux jsou jí modelkami a inspirací pro malbu, provensálská krajina, její obyvatelé a vlastní zkušenosti, zase náplní pro knížku Provence jako sen, která vyšla nedávno v nakladatelství Lidové Noviny. Přes úspěch její literární prvotiny je však pro ni tématem číslo jedna malba.
V do 31.10.2010 Lenka Civade vystavuje své kresby a obrazy v galerii Prostějovského zámku.
http://www.lenka-civade.com/
Malířce Lence Civade, která žije právě v Provenci se daří obojí.
Tanečnice a baletky z taneční školy v Bonnieux jsou jí modelkami a inspirací pro malbu, provensálská krajina, její obyvatelé a vlastní zkušenosti, zase náplní pro knížku Provence jako sen, která vyšla nedávno v nakladatelství Lidové Noviny. Přes úspěch její literární prvotiny je však pro ni tématem číslo jedna malba.
V do 31.10.2010 Lenka Civade vystavuje své kresby a obrazy v galerii Prostějovského zámku.
http://www.lenka-civade.com/
O Lence Civade např. http://www.bkovarikova.cz/texty/dalsi-osobnosti/lenka-civade.htm
24. října 2010
19. října 2010
14. října 2010
Příčiny finanční krize
Omlouvám se, že je to jen v ANJ, ale kdo má zájem, přeloží si to. A leckdy je to díky obrázkům dostatečně srozumitelné i tak...
12. října 2010
10. října 2010
H. D. Thoreau: Toulky přírodou (PASEKA 2010)
Nepočítáme-li Walden (naposledy PASEKA 2006), dlouhých pětaosmdesát let nevyšlo z díla amerického přírodního filozofa a stoupence transcendentalismu, Henryho Davida Thoreaua, nic. Naposledy to byla v roce 1925 sbírka vybraných esejů pod názvem Toulky přírodou.
Toulky přírodou (PASEKA, přeložil Jan Hokeš) vychází nyní opět, ale v jiném složení. Starší vydání obsahovalo jen tři z těch, které vycházejí nyní, a čtyři z celkem sedmi esejů dnes naopak vychází vůbec poprvé. V novém uspořádání se tak objevují vedle známějších statí jako je Chůze či Podzimní barvy, také novinky jako Výprava na horu Wachusett či Divoká jablka. A dlužno říci, že jazykově příjemný je i soudobý překlad esejů již známých.
Esej Chůze je hned po Waldenu asi nejznámějším Thoreauovým dílem. Chodím do přírody tak, jak do ní chodili staří proroci a básníci. Thoreau se vydával do přírody s knihou básní Vergilia v kapse a denně takto strávil čtyři i více hodin - Myslím, že bych si nedokázal zachovat fyzické ani duševní zdraví, kdybych nestrávil alespoň čtyři hodiny denně – a obvykle to bývá ještě víc - touláním po lesích, kopcích a polích, úplně oproštěn od veškerých světských závazků.
Jak je vidět, Chůze pro něj není jen tělo ozdravujícím tělesným úkonem, je to filozofie, názor, životní styl. Thoreau už kdysi v polovině 19. století, v době průmyslové revoluce, odmítal pohled na přírodu z čistě užitkového hlediska. Příroda byla místem, kde už tehdy hledal únik před plytkostí a povrchností civilizace (a to je třeba si představit, že Concord, město kde bydlel nebylo město velké a industrializace té doby nebyla ještě takových rozměrů jako dnes).
Mluví o štěstí se někde v lesích ztratit, vyzývá k dobrodružství a požaduje divokost, počínaje divokostí v myšlení.
Je pravda, že my v dnešní době (…) – a to i chodci – jsme jen bázliví křižáci, kteří nepodnikají nic vytrvalého a nekonečného. Naše výpravy jsou pouze výlety a večer nás zavedou zase zpátky ke starému rodinnému krbu, od něhož jsme vyrazili. Polovina takové vycházky je jen chůzí ve vlastních stopách. I na tu nejkratší cestu bychom se zřejmě měli vydat v duchu nehynoucího dobrodružství s tím, že se nikdy nevrátíme.
Dá se říci, že právě na takových toulkách objevil pro své sousedy také podzim a jeho barvy(!) stejně jako chuť, ba přímo filozofii planých jablek (esej Divoká jablka)!
Tulácké jablko nemůže ani tulák jíst v domě. Jazyk ho tam odmítá stejně jako hložinky a žaludy a dožaduje se vyšlechtěného. Doma vám totiž chybí listopadový vzduch, jenž představuje omáčku, s níž byste ho měli jíst.(…) Jedno jablko, jímž si navoníte kapesník, má větší cenu než jakýkoliv parfém, který prodávají v obchodech.
Ve veřejných přednáškách jim poté řekl o prostoru a o věcech, které přitom denně měli na očích. Byl pro ně objevitel. Co teprve dnes! Vidíme pořád jen to, o čem víme – Vidíme jen ty květy, které jsou na loukách pod našima nohama! Tiskneme se k zemi – jak zřídka stoupáme vzhůru!, všiml si už tehdy Thoreau.
Jeho nadčasové eseje jsou o přírodě, kterou míjíte, ve které jste, o vnímání míst, ale možná ještě víc o schopnosti přemýšlet a být schopen reflektovat jednak prostor, jednak sama sebe v něm. Což je aktuální i po cca 150 letech od sepsání Thoreauových postřehů.
Ukázal lidem, co všechno v přírodě (a v sobě) vidět mohou. A to je myslím potřeba opakovat stále znova.
Za svou osobu doufám, že nakladatelství Paseka bude v thoreauovském směru pokračovat a vydá i další díla, třeba prvotinu Týden na řekách Concordu a Merimacku.
Toulky přírodou (PASEKA, přeložil Jan Hokeš) vychází nyní opět, ale v jiném složení. Starší vydání obsahovalo jen tři z těch, které vycházejí nyní, a čtyři z celkem sedmi esejů dnes naopak vychází vůbec poprvé. V novém uspořádání se tak objevují vedle známějších statí jako je Chůze či Podzimní barvy, také novinky jako Výprava na horu Wachusett či Divoká jablka. A dlužno říci, že jazykově příjemný je i soudobý překlad esejů již známých.
Esej Chůze je hned po Waldenu asi nejznámějším Thoreauovým dílem. Chodím do přírody tak, jak do ní chodili staří proroci a básníci. Thoreau se vydával do přírody s knihou básní Vergilia v kapse a denně takto strávil čtyři i více hodin - Myslím, že bych si nedokázal zachovat fyzické ani duševní zdraví, kdybych nestrávil alespoň čtyři hodiny denně – a obvykle to bývá ještě víc - touláním po lesích, kopcích a polích, úplně oproštěn od veškerých světských závazků.
Jak je vidět, Chůze pro něj není jen tělo ozdravujícím tělesným úkonem, je to filozofie, názor, životní styl. Thoreau už kdysi v polovině 19. století, v době průmyslové revoluce, odmítal pohled na přírodu z čistě užitkového hlediska. Příroda byla místem, kde už tehdy hledal únik před plytkostí a povrchností civilizace (a to je třeba si představit, že Concord, město kde bydlel nebylo město velké a industrializace té doby nebyla ještě takových rozměrů jako dnes).
Mluví o štěstí se někde v lesích ztratit, vyzývá k dobrodružství a požaduje divokost, počínaje divokostí v myšlení.
Je pravda, že my v dnešní době (…) – a to i chodci – jsme jen bázliví křižáci, kteří nepodnikají nic vytrvalého a nekonečného. Naše výpravy jsou pouze výlety a večer nás zavedou zase zpátky ke starému rodinnému krbu, od něhož jsme vyrazili. Polovina takové vycházky je jen chůzí ve vlastních stopách. I na tu nejkratší cestu bychom se zřejmě měli vydat v duchu nehynoucího dobrodružství s tím, že se nikdy nevrátíme.
Dá se říci, že právě na takových toulkách objevil pro své sousedy také podzim a jeho barvy(!) stejně jako chuť, ba přímo filozofii planých jablek (esej Divoká jablka)!
Tulácké jablko nemůže ani tulák jíst v domě. Jazyk ho tam odmítá stejně jako hložinky a žaludy a dožaduje se vyšlechtěného. Doma vám totiž chybí listopadový vzduch, jenž představuje omáčku, s níž byste ho měli jíst.(…) Jedno jablko, jímž si navoníte kapesník, má větší cenu než jakýkoliv parfém, který prodávají v obchodech.
Ve veřejných přednáškách jim poté řekl o prostoru a o věcech, které přitom denně měli na očích. Byl pro ně objevitel. Co teprve dnes! Vidíme pořád jen to, o čem víme – Vidíme jen ty květy, které jsou na loukách pod našima nohama! Tiskneme se k zemi – jak zřídka stoupáme vzhůru!, všiml si už tehdy Thoreau.
Jeho nadčasové eseje jsou o přírodě, kterou míjíte, ve které jste, o vnímání míst, ale možná ještě víc o schopnosti přemýšlet a být schopen reflektovat jednak prostor, jednak sama sebe v něm. Což je aktuální i po cca 150 letech od sepsání Thoreauových postřehů.
Ukázal lidem, co všechno v přírodě (a v sobě) vidět mohou. A to je myslím potřeba opakovat stále znova.
Za svou osobu doufám, že nakladatelství Paseka bude v thoreauovském směru pokračovat a vydá i další díla, třeba prvotinu Týden na řekách Concordu a Merimacku.
8. října 2010
7. října 2010
FESTIVAL NĚMECKÉHO FILMU PRAHA 7.10-13.10 (Lucerna, Evald)
http://www.goethe.de/ins/cz/prj/fdf/csindex.htmMoje osobní tipy:
7.10, Opatrovnice, Evald, 19.15 (jak se o staré lidi v Německu starají mladé ženy z východu)
8.10, Cizinka, Lucerna, 18.30 (se Sibell Kekelli, problematika Turkyň v SRN - vraždy ze cti)
9.10, Žid Süss, Lucerna, 18.30 (z doby fašismu, propaganda, Goebbles)
10.10, Soul Kitchen, Lucerna, 19.00 (turecká hospoda v Hamburku, režie známý Fatih Akin)
6. října 2010
2. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)