The Joneses (USA 2010)

O rodině, která fungovala jako prodejní firma. Půjde to v českých kinech?

Strašidla a krásné panny, Zdeněk Šmíd (Olympia 2010)

Chceme-li nazývat kraj, v němž žijeme svým domovem, musíme naslouchat jeho dechu. A domnívám se, že právě pověsti jsou oním dechem kraje, říká Zdeněk Šmíd ve své knize příběhů z Karlovarska a Loketska, Strašidla a krásné panny (Olympia).
Jsou to pověsti z dob, kdy se kraji říkalo Egerland, kdy tu žily Grétky a Uršuly, Frickové a Heinzové a s nimi jejich pohádky a jejich pověsti. S nimi se musíme už konečně jednou smířit, stejně jako s krajem tím, že přijmeme jejich dávné obyvatele a jejich příběhy. Čerty, trpaslíky, ale hlavně egerlanďáky.
Zdeněk Šmíd ve své knížce zpracoval a do dnešního jazyka převyprávěl nejen polozapomenuté německé příběhy a pověsti, ale i cenná vyprávění svého dědečka, krušnohorského Němce. - Ukázal mi horu, kde sídlily dřevěné panenky. Skály, jež skrývají poklad. Stráň plnou čarovného kvítí, otisk čertova kopyta, rokli, kde straší…Mluvili jsme šeptem a ohlíželi se zpátky. Trvalo to mnoho dní. Někdy se za řekou mihla rusalka. Blesklo stříbro pod kořeny buku. V soumraku zaržál lapkův kůň, ohnivý pes zavyl u cesty. Dědeček povídal a povídal. Jakoby tušil, že i on brzy odejde ke svým dědkům, jako všichni, ať zůstali či nezůstali. Že on, jeden z posledních, kteří věděli, nestačí předat svou zprávu o duši kraje.
- Dědeček patřil k těm lidem, kteří v Egerlandu a přilehlých horách opravdu bydlili. A věřme, nebyl to zlý lid. Plahočil se na polích a po lesnatých stráních, v porcelánkách a sklárnách vdechovali jedovatý prach. Co je pangermanismus nevěděli a německy mluvili především proto, že je to naučily maminky. Jejich předkové nepřišli na slovanské Sedlčansko šířit věčnou pochodeň němectví, ale z důvodů daleko prostších: věřili, že tu líp uživí rodinu. Že si postaví dům. Klučili lesy, ranami seker stloukali dřevěné chalupy, orali kamenitou půdu, rvali se s horami o každé zrnko ovsa, o každý brambor, báli se vrchnosti, báli se vichřice a tam, kde jejich vesnice narazily na českou řeč, ženili se a vdávaly s lidmi této řeči s takovou radostí, s jakou se vůbec lze ženit a vdávat. V podstatě tak činili ještě ve století devatenáctém. Navzdory velkoněmeckým idejím, Bismarckovi a zjizveným buršákům. Pak se to začalo kazit. Před první světovou válkou poněkud, ve válce silněji, po válce nadobro.
Díky humoru Zdeňka Šmída pak také nejsou tyhle egerlandské pověsti smutné ani vyčítavé, ale svěží a vtipné, ačkoliv je smutek a tesknota vlastností snad všech pověstí a legend. Přesto jsou to pověsti veselé, zrovna tak na podzimní podvečery a nebo výlety a budou bavit jak děti, tak dospělé. Až přijedete do Lokte, budete pak vědět, že ve stráních za městem lze najít kouzelnou jahodu: kdo ji zhltne v pevné víře, zaslechne snad klapot mlýna, cupitání skřítků a broukavou píseň babky kořenářky, že louky tam stříbrně zvoní, že Svatošské skály jsou zbytkem města Hanse Heiliga a že rozeklané a všelijak zakulacené vrcholky Svatošských skal jsou svatebním průvodem, který zkameněl a že v tom má prsty právě ten Hans Heilig…
Dozvíte se, kdo to vlastně Hans Heilig byl (čtvrtý a poslední kníže duchů Země, Vody, Vzduchu a Ohně a navíc ještě knížetem trpaslíků, protože trpaslíci jsou na karlovarsku skoro vůbec nejdůležitější), kde býval Haid a kde žila smutná Hadwabl. A jak říká Zdeněk Šmíd - cesty nevedou jen prostorem.

The Scarlett Letter (USA 1995)

Natočeno podle románu Nathaniela Hawthorna Šarlatové písmeno.

Jičínské radní by Rumcajs vyhodil z okna aneb co se děje v Jičíně

/Tady všude by se mohlo stavět, že developeři.../

Když jsem se podíval na územní plán města Jičína docela jsem se zděsil, po prostudování musím říci, že nesouhlasím se všemi spornými místy. Vůbec se mi zdá, že město poslední dobou činí takové kroky z kterých bude mít, respektive má prospěch zase jen určitá skupina lidí. Kterých? Nechť ať si laskavý čtenář sám domyslí. Město víceméně nebere ohled na lidi a jejich skutečné potřeby a dělá vše více méně jen pro sebe a pár vyvolených, přinejmenším to tak alespoň působí. Patrně město namítne, že mu přeci o lidi jde. Tak jak je tedy možné, že činí to co činí? Zdá se tedy, že hlavním cílem asi může být naplnit městskou pokladnu, což může být jistě chvályhodné a doufejme, že tak vedení města činí bez dalších postraních úmyslů. V každém případě tak činí bez ohledu na obyvatele města a jejich skutečné potřeby, což je zase velmi smutné. Ale když jde o Business musí jít city stranou. Důležité jsou cíle a ne způsoby jakým jich bude dosaženo. Ale co je městu po lidech že? V Jičíně se za posledních 10 let vykácelo hodně stromů a zabralo hodně ploch se zelení, že další zabírání okolí Čeřovky a Zebína a jiných lokalit mě už přijde nesmyslné a hodně tragické.. Když se člověk podívá na město Jičín z ptačí perspektivy, není v těsném okolí moc míst kam by člověk mohl vyrazit do přírody, aby měl na chvíli od města pokoj. Okolí Čeřovky a Zebína je právě ještě to jedno z mála míst v těsném sousedství Jičína, kam muže člověk jít a najít tam ještě klid a trošku zapomenout na civilizaci. Nehledě na to že pokud bude zrušena zahr. kolonie Žabínek mnoho lidí také přijde o jedinou možnost relaxace a odpočinku – většina lidí co tyto kolonie využívají řádku let, jsou totiž lidé z bytovek. Všude budou jen domy, domy, domy…zeleň žádná, ano jistě golfový park je také zeleň, ovšem se psem na procházku tam člověk asi nepůjde, už jen proto že ho tam se psem ani nepustí. O likvidaci zeleně v Jičíně víme své, stačí se podívat, jak ubývá zelených ploch a stromů a tohle by byla jen další rána. Místo aby se stavěly parky..staví se satelitní městečka kterážto jsou zase jen oázou plnou betonu. A proč, to je zcela jasné, z parku ani podobných věcí nekoukají žádné peníze, zatímco ze stavebních parcel ano.To je jediný zásadní důvod proč tam stavět. Lukrativní pozemky v klidu (zatím) za městem s výhledem na Zebín mají jistě svou cenu. A řekl bych že ne zrovna malou. S tím blízce souvisí i výstavba golfového hřiště. Nevím k čemu to bude dobré pro běžné občany, když tak obrovskou plochu budou moci navštěvovat zase jen ti co hrají golf, tak že zase to bude věc určena pouze pro hrstku lidí. Nebylo by spíše lepší kdyby tato místa mohla využívat naprostá většina lidí? V každém případě je mnohem příjemnější pohled na koně a louky než na jakási individua s kšiltovkami pobíhající po anglickém trávníku a cvrnkající do míčků. Z golfu bude ve výsledku mít zase užitek maximálně jen pár desítek lidí. Přijde mi to dost málo na to kolik to bude stát. Je ale možné, že golfové hřiště vznikne samo od sebe a zdarma. Pozemky kolem Zebína by se udržovat nějakým způsobem rozhodně měly (sad by měl rozhodně zůstat zachován), ale zároveň by měly také patřit všem. Což zase neznamená že tam musí hned vzniknout nějaký zábavní park. Mělo by to být místo kam by mohli chodit odpočívat a relaxovat všichni obyvatelé Jičína. Golfové hřiště rozhodně není ten nejlepší způsob jak se o toto území starat.Tak že potrženo sečteno, kolem Čeřovky vznikne dejme tomu 50 předražených jakýchsi pidi parcel, tak že možná zhruba 50 rodin tam najde s velkou pompou bydlení, 100 lidi najde zábavu na golfu a ten nepatrný zbytek občanů města třeba 5000 lidí bude mít prostě smůlu…Zatím jsou pozemky na této lokalitě atraktivní kvůli klidu a přírodě, ale v momentě kdy tam začnou vznikat nové stavby a silnice, začne se možná atraktivita vytrácet a přijde rozčarování. To už ale bude stejně pozdě. Protože příroda a i s tím onen klid za kterým mnozí na tato místa chodíme bude ztracen. Stačí se například podívat jak to vypadá na lokalitě Šibeňák - kdysi klidné místo a nyní klid žádný, budovy doslova nalepeny u sebe jak vlaštovčí hnízda, bez minima soukromí, ovšem lokalita Čeřovky a Zebína je mnohem cennější. "Satelity" jsou sice zajímavý nicméně hodně děsivý trend poslední doby, od kterého se pomalu začíná upouštět. Bohužel to pořád nezáleží na běžných lidech, ale spíše na developerských firmách jak se rozhodnou. V každém případě je to trend velmi špatný. V souvislosti s těmito tzv. "satelity" se mi vkrádá myšlenka o jakémsi paneláku či činžáku naležato. Vůbec mě napadá takový paradox…vedení města chce na jedné straně jednu malou zelenou kolonii zrušit a na straně druhé, zase jednu betonovou kolonii postavit. Bodejť by taky ne, z kolonie Žabínek město nic nemá, ačkoliv lidé z ní rozhodně užitek mají. "Je alespoň vidět že městu opravdu záleží na lidech a jejich zdraví hned na prvním místě. Alespoň už se lidé přeci nebudou zbytečně unavovat tou manuální prací a dýchat přeci ten hrozný vzduch který vane z luk". Je zkrátka milé že město tak dbá o zdraví svých občanů. Nicméně abych se vrátil k tématu, tato nová tzv. betonová kolonie bude mít ničivý dopad na ekologii prostředí, už jen proto že ve městě má vzniknout také množství dalších nesmyslných staveb, zbytečných silnic a záborů půdy, které pro klidný a zdravý život tady v Jičíně také rozhodně mnoho dobrého nepřinesou. Město by se mělo zamyslet nad těmito projekty, které pro zdravé a klidné bydlení ve městě rozhodně nejsou dobré. Bude to stát ohromné investice, ale užitek (jestli tedy vůbec nějaký bude) pro většinu občanů města bude dosti pochybný. Mám pocit, že jediný kdo na tomto může opravdu vydělat, je jen městská kasa a stavební firmy, nebo je tu ještě někdo další? Nevím. Když tak sleduji plány a konání vedení města, napadá mě, že První pražská defenestrace která se odehrála v neděli 30. července 1419 nebyla až tak špatným nápadem.

Tomáš
/článek napsal můj brácha - otiskuji v nezměněné podobě, jak jej dostali v místních novinách - jako odezvu na plány města s okolní krajinou. Osobně musím říct, že mmj. nápad s golfovým hřištěm je hodně velká zhovadilost. Ti nahoře v Jičíně už se snad totálně zbláznili. Golfový hřiště. Taková snobárna. Ví někdo kolik stojí golfový bag? Já jo. Nic pro běžného Čecha. To jen tak na okraj. Takže krajinka jen pro vyvolené....Čím dál lépe. Už mě dlouho takhle nikdo (s prominutím)nenasral....Mám chuť na to zasedání zajít taky. 20.9.2010 od 15.00/

A ještě jedna douška - v jičínských novinách se zvažuje, zda si vůbec mohou dovolit něco takového otisknout (No - uvidím - poradím se se šéfovou, na té vše záleží. Je to teď aktuální - v pondělí má být projednávání - třeba se s tím něco ještě i změní, kdoví...
red.)....přece jen, je to kritika vůči představitelům města a mohli by se třebas, ač nejmenováni, urazit....TOHLE JE SVOBODA PROJEVU??????? TOHLE JE DEMOKRACIE????? A to jde jen o přirovnání (viz defenestrace)!

PS: po malém boji článek nakonec vyjde v Jičínském deníku dnes, 21.9.2010. Další informace o situaci přinesu později, k dispozici mám záznam z jednání.

Za divadlem...

Člověk vidí co vidět chce ale taky co vidět dokáže. Každá procházka může být cestou neznámým městem. Leckdy stačí jen pozvednout oči a mysl, podívat se výš...

Little women (USA 1993)

Berounské trhy

Berounské hrnčířské trhy

The Radio (USA 2003)

Světlo ve tmě (Half light, USA 2006)

Aneb co mi bylo pro dnešek doporučeno v mé půjčovně. Tam se ví, které atributy mi dělají dobře - takže roli hrála krajina a dům - zde Skotské pobřeží. Krom toho to vypadá dostatečně ponuře, takže by to mohl být dobrý podzimní filmový tip...

Praha Vinohrady...

Co nás čeká....aneb dávno rozhodnuto: Eurabia

Kdo nevíte, co nás čeká a nemine, tak si přečtěte tento článek převzatý z www.eurabia.cz

EUrabia - budování euroarabského kalifátu
Autor: Benjamin Kuras Publikováno: 6.7.2006

Proč v zakládacích dokumentech EU není ani zmínka o tom, že jejím základem je židovsko-křesťanská civilizace, jak jim vytýkají věřící v nových členských zemích? Z téhož důvodu, proč staré státy EU až na pár výjimek nedovolily občanům nových členských zemí stěhovat se tam za prací. Na odpověď se budete muset hodně hluboko nadechnout.

Aby neurazili a nerozzlobili Araby.

Co že mají Arabové co zakazovat nebo přikazovat svrchovaným svobodným Evropanům? Prakticky všechno – už od roku 1973. Šéfové EU už přes třicet let řídí EU k plnění arabských zájmů. Bez vědomí evropských občanů, k nimž se tyto informace teprve teď pomalu dostávají díky brilantně dokumentované studii švýcarské historičky egyptského původu jménem Bat Ye’or. Její titul „Eurabia“ se už sice stal běžně používaným termínem pro postupující islamizaci Evropy. Ale její kniha, vydaná v roce 2005 s podtitulkem „Evropsko-arabská osa“, Eurabii popisuje jako již pevně zakořeněnou a dobře fungující realitu, jejíž pilné instituce, placené z daní nic netušících evropských poplatníků, systematicky přetvářejí Evropu na součást středomořského arabsko-evropského islámského kalifátu. Jeho vnitřní politikou je kulturní a etnická islamizace Evropy, jeho zahraniční politikou je nový mocenský blok proti USA a Izraeli. To vše výměnou za výhody v obchodě s arabskými státy a nepřerušené dodávky ropy po ropné krizi 1973.

Oficiální název instituce provádějící politickou, ekonomickou, kulturní, vzdělávací a etnickou islamizaci Evropy je „Euro-arabský dialog“ (EAD) a jejími zakladateli byly tehdejší EHS a Arabská liga (AL). Má hlavní úřad v Paříži a zaměstnává několik stovek úředníků, včetně vysokých politických činitelů. Fungují ve třech výborech: Všeobecný, Pracovní a Koordinační. Předsedají jim společně činitelé EU a AL a pracují v ní vysocí odborníci na ekonomiku, business, ropu, politiku, kulturu, vzdělání a média. Jejím pracovním zadáním je evropsko arabská symbióza.

Na zakládací schůzi EAD v Paříži 31. června 1974 byla ze všech členských států EHS vytvořena „Evropská parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci“, která v září téhož roku na konferenci v Damašku přijala od Arabské ligy pro svou zahraniční politiku tyto podmínky:

Bezpodmínečné stažení Izraele do hranic příměří z roku 1949. Arabská svrchovanost nad starým městem Jeruzalémem. Účast OOP a Arafata na všech jednáních. Tlak na USA, aby se distancovaly od Izraele a sjednotily svou politiku se zájmy arabských států. Naprosté a bezvýjimečné plnění těchto bodů jako podmínka arabské ekonomické spolupráce s Evropou.

To pro začátek. Jako odnož EAD se pak vytvořila „Parlamentní asociace pro euro-arabskou spolupráci“ (PAEAC) sdružující na dvě stovky západoevropských parlamentních poslanců. Ta vytvořila základ pro společnou celoevropskou proarabskou zahraniční politiku jako protiváhu k moci USA. Během let 1974 a 1975 PAEAC a EAD vypracovaly své základní principy:

V politice, kultuře a ideologii: Uznání „historického příspěvku arabské kultury k rozvoji Evropy“ a příspěvku, který evropské země stále ještě „mohou očekávat od arabské kultury, především v oblasti lidských hodnot“. Potřeba vytvářet „ přívětivější prostředí pro arabské přistěhovalce šířením arabské kultury a islámského náboženství v Evropě“. Povinnost evropských vlád „přistupovat ke kulturní složce euro-arabského dialogu v konstruktivním duchu a věnovat největší prioritu šíření arabské kultury v Evropě“. Odsouzení „sionistických tendencí nahrazovat v palestinských územích arabskou kulturu kulturou židovskou a tím zbavovat palestinský lid jeho národní identity.“ Povzbuzování mediálních a vzdělávacích pracovníků k „zlepšování veřejného mínění o arabském světě“.

V ekonomice: Vytváření „základních podmínek pro rozvoj arabského světa jako celku a zúžení technologické mezery, která odděluje arabské země od evropských“. Spolupráce v „jaderné technologii, financích, podnikání, vědeckém výzkumu, technologickém rozvoji, technickém a profesním výcviku, jaderné energii, plánování a stavbě měst a infrastruktur, industrializaci, dopravě, urbanizaci, zdravotnictví, školství, telekomunikacích a turismu“.

Samotné slovo Eurabia se objevilo poprvé jako název publikace propagující činnost EAD a jejích přidružených institucí. Ta zdůrazňovala „povinnost Evropanů chápat politické i ekonomické zájmy arabského světa“ a potřebu vytvářet „názorové klima příznivé Arabům“. A upozorňovala Evropany, že chtějí-li skutečně spolupracovat s arabským světem, „musí potvrzovat svoji důvěru v euro-arabské přátelství a úctu k tisíciletému příspěvku arabského světa k světové civilizaci“.

Tak se ekonomicky, politicky, kulturně a postupně i demograficky Evropa svázala s arabským světem smlouvami, institucemi a aktivitami, které z ní udělaly nástroj arabské politiky a propagace islámu, antiamerikanismu a antisemitismu. Spolupracuje na ní již tři desetiletí čile většina médiálních, kulturních a vzdělávacích institucí. O tom, jak úspěšně se jí daří přetvářet mysl Evropanů, svědčil v roce 2004 průzkum, v němž 60% označilo USA a Izrael za největší zdroje válečných konfliktů v celém světě.

Ochotně se na ní podílejí i některé křesťanské instituce vytvářením nové teologie zvané replacement theology. „Nahrazovacím“ prvkem v této theologii je odstraňování židovského prvku a společných židovsko-křesťanských hodnot. Ono to křesťanství, víte, nevzniklo z judaismu, nýbrž z islámu, jehož je jen pochybeným výkladem a do něhož se musí vrátit. Praotec Hebrejů Abrahám byl ve skutečnosti islámský prorok Ibrahim. Osvoboditel hebrejských otroků Mojžíš byl ve skutečnosti islámský prorok Musa. A křesťanský syn Boží Ježíš byl islámský prorok Isa, kterého perzekvovala jakási banda zvaná Židé, „potomci opic a prasat“. Tak dějiny monotheistického náboženství učí islám a tak se jim pomalu začíná učit Evropa.

A zde máte odpověď, proč nebylo možné – po bezmála dvaceti letech EAD – do dokumentů EU začlenit zmínku o civilizaci, která nikdy neexistovala.

Pro odpověď na tu druhou otázku si zalistujeme v projevu, který 13. října 2003 v Káhyře pronesl tehdejší prezident Evropské komise Romano Prodi o své vizi „euro-středomořské“ oblasti budované na základě „politiky přibližování“. A ve zprávě pro tuto příležitost na Prodiho příkaz vypracované pod názvem „Dialog mezi národy a kulturami euro-středomořské oblasti“.

Prodi v nich arabské partnery ujišťuje, že „rozšíření EU je velká příležitost, nikoli ohrožení.“ Že proarabská politika EU bude za své rozšíření na východ Arabské partnery kompenzovat. Že arabským partnerům poskytne stejný status jako svým novým členům. Že devět z patnácti členských států EU zamezí východním Evropanům přístup k pracovním příležitostem, aby mohly plnit své závazky ke svým „jižním partnerům“. A že islámské země budou mít nadále „přistěhovaleckou prioritu na další dvě či tři desetiletí“.

Proto dodnes nemůžete pracovat ve Francii, Itálii nebo Německu.

A budete-li si v Prodiho geniálním dokumentu listovat dál, najdete tam ještě toto:

„Nové členské státy EU by se samy mohly otevřít jižní muslimské imigraci.“

A k tomu prognózu, že muslimská imigrace do nových členských států a početní nárůst muslimů v Evropě „bude mít pozitivní účinky na vyhlídky pro imigraci a na postavení islámu v Evropě. Ukáží, že vznikl evropský islám, který rozptýlí představy o rozsáhlé islamizaci Evropy.“

Co že na tom všem Evropa získává a za jakou cenu?

Stručně by se to dalo shrnout takto: EAD a její přidružené instituce vytvořily některým Evropanům v arabském světě obrovský kšeft. Výměnou za to mu odevzdali duši, loajalitu a úslužnost celé Evropy, aniž by si od ní k tomu vyžádali svolení. Pravda, někteří z nich jistě chvilku upřímně doufali, že vliv bude vzájemný. Totiž že snad se od nich při tom muslimové naučí tolerovat alespoň něco z evropské demokracie, evropské kultury a jejích židovsko-křesťanských kořenů.

Jenže se stal pravý opak. A zatímco předtím muslimové Evropu nenáviděli jako povýšenou, dnes jí pohrdají jako méněcennou.

PS: Věděli jste to? Nejspíš ne - když se tento dokument podepisoval, ještě jsme v Uniii nebyli...